Září 2018

Ernieho kočka

28. září 2018 v 21:58 | Robin Slyther |  Ze šuplíku
Sedmiletého Ernieho probudil záblesk podivného růžového světla. Vylezl z postele a vyhlédl z okna. Když se jeho oči trochu probraly, všiml si, jak něco malinkatého vbíhá do jejich dokořán otevřené stodoly. Několikrát za sebou mrkl, aby se ujistil, zda se mu něco nezdálo, ale už v tu chvíli měl nakročeno ke dveřím do pokoje, aby se vydal na průzkum. Jenže pak si uvědomil, že by jejich vrzající schody mohly probudit rodiče a ti by mu buď neuvěřili a poslali ho spát, nebo by se otec vydal do stodoly s brokovnicí jako posledně. Chudák mýval... Ernie věřil, že by se s ním býval mohl skamarádit...
To nemohl riskovat, proto se vrátil k oknu, opatrně ho pootevřel a prosmýkl se na střechu. Znal dům dobře, přes střechu chodil denně, když běhal na školní autobus. Maminka to neviděla ráda, ale nikdy mu to přímo nezakázala. Seskočil na balík, který mu tam táta "náhodně" složil přímo pod okno a rozběhl se do otevřené stodoly.
Ve stodole bylo všechno temné a stíny se děsivě prodlužovaly. Ernieho oči si na temnotu postupně přivykly, jak procházel mezi sloupky a hleděl do každé mezírky. Najednou se něco pohnulo přímo před ním, až se zachvěl. Přistoupil blíž k místu, kde zaznamenal pohyb a zvedl ruce, aby zvíře vědělo, že v nich nedrží nic, čím by mu chtěl ublížit. Zvíře se znovu pohnulo, ale tentokrát se jeho část objevila v měsíčním světle z jednoho z oken.
Ernie viděl chlupy. Správněji nohu silnou jako jeho předloktí obrostlou dlouhými mírně vlnitými chlupy. To by nebylo tak divné, mohlo to být nějaké divoké zvíře, až na to, že ty chupy byly střídavě žluté, růžové, oranžové a červené. Takže jediné možné vysvětlení bylo, že mají ve stodole někoho ze Sesame Street. Sám ten pořád nenáviděl, protože se mu často děti posmívali.
Natáhl k tvorovi jednu ruku, noha rychle ucukla a pak se na okamžik objevilo celé tvorovo tělo. Ernie neměl moc času si ho prohlédnout, ale jedno mu bylo jasné. Tohle není žádné zvíře, které by kdy viděl.

*****

Ráno před odchodem do školy se pokusil to stvoření namalovat. Ale ať se snažil sebevíc, vždycky se to podobalo něčemu známému a přirozenému. Napoprvé to vypadalo jako opice a teď...
"To jsou zajímavé barvy pro kočku, zlato," poznamenala maminka, když mu na stůl dávala hrnek kakaa.
"To ale není..."
"Nejsi na divné barvy zvířat už trochu velký?" zeptal se táta, když mu přes noviny nakoukl pod ruce.
Ernie nasupeně zmuchlal papír, vyhodil ho do odpadků, sebral z linky oběd a vydal se na autobus.
"Dios, Ignatio!" vyprskla maminka, když za sebou zavřel hlavní dveře.

*****

Ernie se ve škole pokusil nakreslit tvora ještě několikrát. Vždy s podobným výsledkem. Věděl jistě, že měl tři nohy, nebo možná dvě a třetí končetina mu vyrůstala z trupu a on se o ni opíral. To byla ostatně právě ta "noha", kterou viděl Ernie jako první.
Hned po návratu ze školy se vydal do stodoly. Věděl, že jestli tam ten tvor ještě je, bude těžké ho vylákat, protože otec uvnitř celý den pracoval. Pečlivě se rozhlížel po sebemenším pohybu, náznaku, mihnutí, ale neměl štěstí. Nic ve stodole nenašel.
Rozhodl se počkat do večera a pro tu příležitost si v kuchyni vzal několik věcí, dokud jsoi rodiče zabaveni prácí. Vzal sušenky, burákové máslo, krájíček chleba, sýr, uzené a růžičkovou kapustu. On jí sice nijak rád neměl, ale třeba má ten tvor jiné chutě.

****

Večer se blížil jen velmi pomalu a Ernieho čekání nebralo konce. Snažil se zkrátit si čas úkoly, ale to se mu spíš vlekl ještě víc. Pak pomáhal tátovi s opravou plotu, ale to mnoho času nezabralo. Teď seděl v pokoji a hypnotizoval vrata stodoly.
Když se konečně setmělo a v domě všechno utichlo, vyrazil vstříc dalšímu pokusu. Nasadil si batoh plný jídla a vylezl ven přesně jako včera. Jenže se mu dopad nevyvedl kvůli rozčilení přesně podle plánu. Sklouzl z balíku a odřel si obě kolena. Bolestivě sykl a narovnal se. Z odřenin mu tekla krev, ale to teď neřešil.
Po chvíli znovu vstoupil do stodoly a začal rozmisťovat jídlo tak, aby na něj pořád viděl. Pak si sedl do kouta a čekal. Plynuly hodiny, ale jak byl napjatý, tak mu to tak vůbec nepřišlo.
Pak se tvor objevil. Vydal se k místu, kam Ernie umístil růžičkovou kapustu. Když ale přišel blíž a přičichl k ní, tak rychle uskončil. Tomu Ernie dobře rozuměl.
Nakonec si vybral místo, kde Ernie nechal kousek sýra. K tomu ani nečichal, jen se u něj narovnal a třetí končetinou ho uchopil mezi dva prsty na své ruce. Byl teď v měsíčním svitu nádherně vidět. Ernie zatajil dech a nevěřil svým očím. Stvoření bylo opravdu barevné, ale barvy jako by se neustále měnily. Hlava byla jen malá boule nad jeho trupem, na ní byla dvě tykadla a jedno oko ve tvaru šestiúhelníku. Vypadalo jako vybroušený drahokam.
Ernie vstal a jako v transu se vydal směrem k tvorovi. Ten ho okamžitě zaznamenal a upřel své oko přímo na Ernieho. Stvoření natáhlo k Erniemu ruku se sýrem a pak na něj svým okem mrklo. Mohlo to být poděkování? Pak sýr mezi tvorovými prsty zmizel.
Ernie se dál blížil omámeně přímo ke stvoření, aniž by to dokázal ovládnout. Tvor upřel zrak na jeho zranění a pak se chlapci vydal sám vstříc. Přiložil své oko k odřeninám a ty se zacelily. Ernie vůbec nechápal, co se stalo., ale najednou zase dokázal své tělo alespoň částečně ovládat. Natáhl ruku směrem k tykadlu toho tvora, ale dříve, než se ho stačil dotknout, tak v záblesku růžového světla zmizel...

Deset nejhorších vět, které jsem v životě slyšel

20. září 2018 v 21:48 | Robin Slyther |  Kecy, blbosti, rýpání
1) Nemusíš tam chodit, bouda už je prázdná.
Přijel jsem domů z prázdnin a něco mi říkalo, že na zahradu nemám chodit. Moje nejlepší kamarádka, tibetská doga stejně stará jako já, už tam nebyla.

2) Bohužel tě nevzali.
Od primy na gymplu jsem se upínal na vizi, že budu veterinář. Hrozně moc jsem si to přál a dělal jsem, co se dalo. Ale nebylo to dost.

3) Máš lupénku.
Tohle asi vysvětlovat nemusím. Když jsem začal chytat ve florbalové bráně, dostalo moje tělo slušně zabrat a to se stalo spouštěčem.

4) Řekni, že to není pravda!
Tuto větu jsem slyšel bezprostředně potom, co jsem zvedl telefon od sestřenky. Mělo mi být divné, že mi volá. Tehdy to bylo tak neobvyklé, že jsem měl čekat, že se něco stalo. Netušil jsem, o čem mluví. "Řekni mi, že děda neumřel!"

5) Chvíli spolu nebudeme mluvit.
Byla to první žena, která se o mě zajímala. Byla o pět let starší a dal nás dohromady florbal. Mluvívali jsme spolu celé hodiny, každý den. Dokud mi neřekla tohle, od té doby jsem o ní neslyšel.

6) Stěhuju se do Německa.
Tohle byl můj první skutečně oboustranný crash. Četl jsem jí pohádky přes telefon do hluboké noci, plánovali jsme společnou budoucnost a dělali jsme si srandu ze všech běžných věcí. Ale musela za prací, musela pryč odsud…

7) Nastupuju chemoterapii.
Můj jediný delší vztah v životě. Tuhle větu jsem slyšel téměř na úplném začátku. Bylo to ošklivé období, ale zvládli jsme to a hodně nás to spojilo. Možná právě proto jsme se spolu pak trápili ještě další rok.

8) Ségra spáchala sebevraždu.
Tohle mi zavolala sestra mého crashe, který utekl do Německa. Nedokázala nikde zakotvit. Pořád před něčím utíkala a tohle byl poslední pokus, který se zdařil.

9) Zamilovala jsem se do jiného.
Když mi všechno začínalo zase dávat smysl a myslel jsem si, že jsem našel konečně ženu, se kterou bych chtěl strávit zbytek života… Well…Nope.

10) …
Na desítku stále čekám, doufám, že bude stát za to…

Co je to zodpovědnost?

19. září 2018 v 21:53 | Robin Slyther |  Kecy, blbosti, rýpání
Přestože zodpovědnost byla tématem minulého týdne, které jsem bohužel prošvihl, tak jsem o něm nedokázal přestat přemýšlet.
Je mi dvacet čtyři, o zodpovědnosti toho popravdě moc nevím. Znamená to pro mě, že když můj pes někomu zničí boty, musím je dotyčnému nějak nahradit. Ale nic víc. Nikdy jsem za nic jiného, než za příšeru zodpovědnost neměl.
Cítil jsem se zodpovědný za svou bývalou přítelkyni, protože v jednom ošklivém období, kdy nebyla úplně sama sebou, dělala hodně divné věci, o kterých budu možná mluvit jindy. Neboť, jak píše Saint-Exupéry v Malém princi "Jsi zodpovědný za ty, které k sobě připoutáš." A ona na mě byla v té době opravdu závislá, ale neměla na vybranou, takže jsem ji k sobě skutečně připoutal.
Přesto si myslím, že jsem opravdovou tíhu zodpovědnosti ještě nepoznal. Možná přijde s rodinou, dětmi, a nebo s něčím úplně jiným. Kdo ví...

První koncert v životě: Null Positiv + Imperial Age + THERION

18. září 2018 v 21:38 | Robin Slyther |  Navždy mé
Dnes bych se chtěl podělit o svůj úplně první koncernový zážitek. Do té doby jsem vždy moc chtěl někam vyrazit, ale nebylo s kým, nebylo kam, nebo jsem si našel jinou nudnou výmluvu, abych nemusel zvedat zadek a přemýšlet o jakékoliv aktivitě.
Návrh na tento koncert mi přistál někdy v lednu, nebo alespoň myslím, že to tak bylo. Jednalo se o vystoupení kapely Therion, což je výborná švédská symphonic metalová kapela s dlouholetou tradicí, ale já o nich pochopitelně do té doby neslyšel.
Řekl jsem si, že do toho i tak půjdu, protože bylo s kým, bylo kam a výmluvy se mi hledat prostě nechtělo. Výjimečně. Nebo minimálně alespoň v tom lednu jsem neměl důvod nějaké hledat.
Koncert se odehrál 15. 3. 2018 v klubu MeetFactory na Smíchově. Přišli jsme slabě po začátku, takže první předskokani už hráli a musím uznat, že zpěvačka německé Null Positiv na mě hodně zapůsobila. Byl to velký nářez a zpěvaččin hlas by nepopsatelný. Dobrých pět minut jsem jen stál na kraji sálu a nevěřícně s otevřenými ústy hleděl na výjev před sebou.
Pak přišlo vystoupení ruských Imperial Age, o kterých jsem stejně jako o výše zmíněných nikdy neslyšel a vzhledem k mé averzi vůči všemu ruskému jsem toho ani nelitoval, dokud nenastoupili na pódium. Frontman, dvě zpěvačky, basák a kytarista. Všichni měli parádní kostýmy a přišli sebejistě, jak se na potomky matičky Rusi sluší. Když začali hrát, prožíval jsem Déjà vu. Byl jsem stejně bez sebe jako při Null Positiv. Užíval jsem si hudbu, pohled na krásné ženy i atmosféru a jen jsem s napětím očekával vrchol večera.
Čímž Therion rozhodně jsou, ať jsou kdekoliv a je za nimi cokoliv. Před nástupem kapely se všichni fandové nahrnuli dopředu k pódiu a já jsem měl skoro výčitky, že tam zabírám místo, když je vlastně vůbec neznám, jejich písně jsem neslyšel a za mnou je určitě někdo, kdo by za moje místo dal v tu chvíli svou matku. Ale nehnul jsem se ani o píď a jsem za to neskutečně rád, protože to byla naprostá paráda. Užil jsem si atmosféru, hudbu, zpěv, sóla, show. Bubeník byl naprosto perfektní a jediné, co bych jim vytkl, bylo příliš dýmu, který mi ho většinu času zakrýval. Ale i tak to byla jedna z nejlepších premiér, které jsem ve svém životě zažil. A rozhodně ničeho nelituju.

In vitro

17. září 2018 v 21:28 | Robin Slyther |  Ze šuplíku
Tvá něžná ruka vede tohle ostří dlouhé,
Co tisíckrát ukončí můj dech snad ve vteřině pouhé.

Mezi námi se nestalo téměř nic,
Snad právě proto chtěl jsem víc.
Ale to je přece přirozenost lidská,
Že vize vztahu je vždy příliš optimistická.

Ve své hlavě tě úspěšně uzavřenou mám,
Od našeho vztahu už víc nečekám.
Ba co víc, já ani nechci.
Láska k tobě udělila mi cenou lekci.

Už netoužím najít se ve tvých básních,
Raději skončit v těch Dextrových lázních.
Už nechci být ve tvých snech.
Pes ani neštěkne po těch dnech.

Už nikdy víc ženu, co miluje mé nitro.
Je to jako by zkoumali mě in vitro.
Už nikdy tu, které imponuje naše souznění,
Z toho nic nevzejde, je to jen blouznění.

Chci tu, která ze mě bude paf,
Co jednou vytesá do kamene náš epitaf.
Tu, která mé vyznání lásky,
Nebude opětovat velkou hromadou nadsázky...

Another passed

16. září 2018 v 21:39 | Robin Slyther |  Kecy, blbosti, rýpání
Když se tak ohlédnu za uplynulou částí letošního roku, tak se mi zároveň chce zalézt do kouta se skleničkou něčeho ostřejšího a zároveň si na to připít… (Alkohol nehraje v mém životě tak velkou roli, přísahám.)
Letošní rok začal asi nejnádherněji, jak jen mohl. Měl jsem novou přítelkyni, ve které jsem našel skutečnou spřízněnou duši, začal jsem chodit mezi lidi a obecně jsem si začínal život nějak více užívat. Pochopitelně jsem hodně času trávil s ní, vlastně všechny víkendy v měsíci, kromě jednoho, kdy pravidelně jezdila domů, a tak jsme pořád něco podnikali. Kino, večeře, procházky, dlouhé rozhovory na rozličná témata, společné hraní na pc, nebo Dračí doupě s partou… Bylo to moc hezké období.
V únoru jsem si užil Olympiádu a pak se všechno změnilo. Její přístup byl jiný. Nedokážu to popsat, ale věděl jsem, že se něco stalo. Chtěl jsem se jí zeptat pokaždé, když jsem ťukal do mobilu odpověď. Ale hrozně jsem se bál. A ona sama o tom mluvit nemohla…
V březnu jsem měl pro svůj budoucí život velice důležitou schůzku, která mohla pohřbít mé minimálně roční snažení. Když mi všechno vyšlo, jak mělo a já se konečně mohl nadechnout, došlo mi, že je mi to jedno. Teď s odstupem vím, že dlouhodobě by nebylo, ale v ten moment jsem byl myšlenkami jinde. Moc jsem chtěl vědět, co se sakra děje. Proč vím, že mě brzy opustí. Proč se to do háje všechno hroutí…
Na odpověď jsem nemusel dlouho čekat. Hned následující víkend jsem se dozvěděl, že se zamilovala a že se musíme rozejít. Přestože jsem to čekal, byl to šok. Nikdy jsem si totiž nepřipustil, že by k tomu opravdu došlo.
Stali se z nás přátelé. Nebudu lhát, doufal jsem. A hlavně proto jsem se s ní chtěl přátelit. Dlouho jsem věřil, že jí to nevyjde a že se ke mně vrátí s prosíkem. Vlastně mi to říkalo i hodně lidí v mém okolí. Nepřál jsem jí, aby byla nešťastná… jen jsem ji chtěl zpátky…
Ale časem jsem si uvědomil, že ji mám rád jinak. Jasně, pořád mě šíleně štvalo, když mluvila o někom jiném, jenže stejně tak mi docházelo, že moje ani její budoucnost není naše společná. Pochopil jsem, že kdyby se se mnou nerozešla z tohoto důvodu, našel by se dřív nebo později jiný a rozhodně by to neskončilo přátelsky.
Úspěšně jsem tuhle kapitolu v sobě uzavřel a tenhle článek je tečkou, kterou jsem potřeboval napsat.

Malovaná sobota

15. září 2018 v 21:59 | Robin Slyther |  Denní chleba
Dneska jsem zažil jednu z nejrozporuplnějších sobot za hodně dlouhou dobu.
Protože se budeme na konci září s bratrem stěhovat, bylo nutné dát byt před předáním do kupy. Ráno bylo krušné, protože jsem se včera zdržel v Praze a domů se dostal ve čtvrt na tři. Budíček v šest byl prostě vražedný, a proto jsme se pochopitelně dokázali vykopat až v půl sedmé. Mířili k nám oba rodiče, děda a mladší bratr, aby nám pomohli s malováním a úklidem s tím, že přijedou v osm. Ha, no to bychom nesměli znát naší mamku.
"Jsme v Praze." Tak zněla zpráva od juniora, kterou jsme obdrželi v 6.15. Kvapíkem jsme se tedy oblékli a vyrazili na rychlý nákup pitiva. V 7.42 se rozdrnčel zvonek a do bytu se nahrnuli příbuzní s taškami, kbelíky a strojem na praní koberce. Náš pronajatý byt 3+1 byl najednou až srandovně malý, protože jsme se za boha nedokázali vejít.
Nakonec se zadařilo a mamka začala vybalovat snídani. Domácí bábovka, perník, párky a spousta pečiva. Dovezli si i vlastní čaj, protože prostě věděli, že ho nebudeme mít.
Po snídani jsme se vrhli na přípravu pokojů před malováním. Od mamky zaznívaly roztrpčené věty typu: "Bože, vy jste prasata!", "Já nechápu, jak v tomhle můžete žít.", "Tohle není bordel za týden nebo měsíc! To je uleželé!!!", "Co to je? CO TOHLE SAKRA JE?!" a jiné.
Uklízel jsem dva dny jako debil, ve víře, že si toho alespoň všimne. Ne. Prostě ne. Rudnul jsem, pěnil a držel se na uzdě. Při nejbližších příležitostech jsem zavíral všechny dveře. Kéž by to stačilo…
"Přijeli ti pomoct! Přijeli ti pomoct! Mlč. Mlč. MLČ!"
Když jsem se vrhnul na umývání podlahy po druhém nátěru (Neznám nevděčnější činnost!) a byl jsem už téměř za polovinou místnosti, přišel táta a samozřejmě mi celou uklizenou podlahu opět pocákal… No, chce to klid…
Po úspěšném dokončení úklidu se přišla mamka podívat a prohlásila: "Bože, ty jsi tak šikovný. To bude tou výchovou."
Hech? Kde byla výchova, když jsem byl prase?!
Pak ještě seřvala dědu, že příliš riskuje na štaflích a za deset minut ho pochválila, jak mu to krásně jde.
Dnešní den byl hodně zajímavý a já na něj budu rozhodně ještě nějakou chvíli vzpomínat. Byl to pestrý závěr dvouletého soužití se starším bratrem v úplně cizím městě, kde ani jeden z nás nedokázal zakořenit, ale rozhodně to byla dobrá zkušenost. Sbohem, byte, bylo to tu fajn.

Nový člověk, část třetí

13. září 2018 v 21:51 | Robin Slyther |  Ze šuplíku
Návrat z dovolené byl překvapivě náročný. Stacyin táta volal od začátku druhého týdne, aby dceru přiměl se vrátit a ta mu už nedokázala denně vysvětlovat, že to nejde. Proto Jake posunul čas odletu a vrátili se domů o čtyři dny dříve. Hned po příletu Stacy okamžitě odvezl domů a strávil několik hodin čekáním před domem, než Stacy v slzách seběhla dolů.
Schovala se do jeho náruče a zřejmě už poněkolikáté se usedavě rozplakala. Jake se neptal, nepřišlo mu to vhodné. Jen svou přítelkyni pevně držel a prsty hladil po zádech.
"Pojedeme domů?" zeptala se Stacy, když se po několika minutách uklidnila.
"Chceš tam být doma?" chytil se Jake otázky.
"Nejdeme na to moc rychle?"
"Možná," připustil Jake, "ale nechci už na nic čekat."
"Už se mě nezbavíš," popíchla ho.
Usmál se, zabroukal jí do vlasů, že to ani nemá v úmyslu a pak jí na pěšinku vtiskl polibek.
"Pojď, sbalíme ti věci, co by ti chyběli a pojedeme domů."
"Jsi si jistý, Jayi?" ujišťovala se Stacy.
Jake se jí podíval do očí a přikývl.
"Nemůžu si být jistější."
*****
"Ahoj," zvedla Stacy telefon od Stace. "Jak se daří na stáži?"
Chvíli mlčela a pokyvovala.
"Super," odpověděla a snažila se, aby to znělo dobře. "Viděla jsem na facebooku fotky. Naprosto výborné."
Zase se odmlčela.
"V pátek?" zeptala se. "Jo, příští pátek. No, jasně. To nebude problém. Přijedu."
Zase se odmlčela a pak se tiše praštila do čela.
"Ne, nikde nejsem. Jsem jen u táty, tak budu muset do města."
Odmlčela se a pokyvovala.
"Jasně, ahoj."
"Já se snad zblázním!!" vykřikla a praštila do polštáře vedle sebe na gauči.
To vyděsilo Sammy, která nadskočila a rychle se schovala pod své sofa. Stacy toho okamžitě litovala a snažila se klidnými slovy vylákat fenku zase ven.
"Omlouvám se, broučku, nezlobím se na tebe," chlácholila ji. "Spíš na sebe."
Bydlela s Jakem už měsíc a všechno bylo skvělé, jen přílet holek se nezadržitelně blížil a spolu s ním i vysvětlování, proč se přestěhovala přes celý stát. To, ke komu se přestěhovala, zatím zmiňovat nehodlala. To mělo čas. Spoustu času.
"Jsem doma!" ozvalo se ode dveří, což vylákalo Sammy z úkrytu.
Okamžitě běžela přivítat páníčka, který jí dovezl pytel krmení a novou hračku. Což Stacy poznala tak, že když pokládal pytel, zachrastělo to tak jako by byl plný kuliček a s míčkem fenka přiběhla hned vzápětí. Dorážela na Stacy. Ta ale vůbec neměla náladu.
"Ahoj, lásko," pozdravil ve dveřích Jake.
"Ahoj," odsekla Stacy příkře.
"Špatný den?" zeptal se.
Hodila po něm vražedný pohled a zprudka si oddychla.
"Nic mi není, jasný?"
"Stacy, dost," vyhrkl Jake. "Tohle jsme si snad vyjasnili, ne?"
Stacy znovu oddychla a pak vstala. Rychle Jakea objala a zabořila hlavu do jeho bundy.
"Omlouvám se," špitla.
Přitiskl ji k sobě a zpoza zad vytáhl růži. Jako by tušil, že dnes bude potřebovat zlepšit náladu. Ani si nestačila všimnout, že má ruku za zády.
"Povíš mi to?" zeptal se, když cítil, že se uklidnila.
Stacy si povzdychla a zavrtěla hlavou.
"Přijedou příští týden," přiznala.
"A to je problém?" nechápal Jake.
Stacy na něj pohlédla a odstoupila.
"Jak jim vysvětlím, že jsem se přestěhovala."
"No, řekneš, že si se…," odmlčel se a zorničky se mu mírně rozšířily. "Aha! Já jsem ten problém."
Sklopil oči k zemi a zavrtěl hlavou.
"Jak jsem mohl věřit, že jsi jiná? Jak jsem mohl…," šeptal rychle. "Doufal jsem, že… Že ses změnila… Já jsem ti věřil."
"Jayi, tak to není," namítla. "Já tě miluji."
"Nevěřím ti!" vykřikl a pohlédl na ni.
Poznala, co se stalo. Přišel záchvat vzteku.
"Mám jen strach!" odvětila. "Hrozný strach."
Jake na ni zíral a zrychleně dýchal. Byl vzteky bez sebe, ale snažil se ovládnout. Vydal se směrem do jejich ložnice. Když se ho pokusila následovat, zarazil ji.
"Dneska mě neuklidníš, Kay!" vyhrkl důrazně včetně oslovení. "Dneska ne."
*****
Nebylo to myšleno tak, jak to vyznělo, řekla si Stacy jako jednu z variant vět, které by mohla říct Jakeovi jako omluvu. Jasně, jenže ono to bylo myšleno přesně tak, jak to vyznělo, ty huso! Chceš z něj dělat idiota?!
Stacy neustále vymýšlela další a další možnosti, jak se Jakeovi omluvit, ale nic nebylo vhodné. U poloviny možností dokázala odhadnout, jak zareaguje, protože by reagovala stejně.
Jake seděl v ložnici na zemi za posilovacím strojem. Místnost byla potemnělá a rozhodně nepůsobila nijak pozitivně. Když Stacy zaklepala, trvalo jako věčnost, než ji pozval dál, přestože dveře byli pootevřené.
"Jayi?" zeptala se.
Neodpověděl, takže musela odhadovat, kde momentálně je. Nechtěla rozsvěcovat světla, aby mu neublížila. Byl na světlo hodně citlivý, asi kvůli rokům, kdy nosil silné brýle.
"Omlouvám se," špitl z ničeho nic.
Stacy to polekalo, protože si téměř začínala myslet, že v místnosti vůbec není.
"Pojď ke mně," vyzvala ho, ale nevstal.
"Omlouvám se," zopakoval.
"Za co?" nechápala Stacy.
"Prosila si mě a já jsem ti tak řekl, abych ti ublížil," šeptal.
"To nevadí," uklidnila ho.
"Vadí," namítl. "Nechci ti ubližovat. Nesmím. Ani slovně ani jinak."
"Neberu to tak, miláčku," řekla. "Bylo to jen v afektu."
"To mě nijak neomlouvá," zavrtěl hlavou Jake.
Stacy se posadila vedle něj a položila si hlavu na jeho rameno. Jako by všechno ostatní přestalo existovat.
"Už to nikdy neudělám," slíbil.
"Bojím se jim o tobě říct, protože nechci slyšet urážky a posměch," řekla Stacy. "Nechci je ztratit."
Jake si povzdechl a zavrtěl hlavou.
"Není to proto, že bych tě…"
"Nemusíš to vysvětlovat," přerušil ji. "Jde o to, že naprosto přesně vím, proč se tak cítíš. Nechci, abys musela volit mezi mnou a svými kamarádkami. Přišel jsem o hodně lidí, kteří mi moc chybí, ale nevzdám se kvůli nim sám sebe. Když mě nedokážou respektovat, tak já je nehodlám přesvědčovat o tom, že je ve svém životě potřebuji. Ale po tobě přece nic takového nechci."
"Takže ze sebe mám udělat debila a vzdát se tě?" zeptala se.
"Rád bych ti pomohl," připustil Jake. "Budu při tobě stát, ať se rozhodneš jakkoliv, ale rozhodnout se musíš sama."
"Žádám tě o radu," řekla příkře. "Ne, prosím, prosím tě o radu."
"Nemůžu ti objektivně poradit, zda si máš vybrat mě nebo je," namítl.
Stacy se zašklebila a pohlédla mu do očí, které už přes tmu dokázala najít.
"Řekni: Vyber si mě, lásko, protože tě miluju."
"Miluji tě, lásko, ale nemůžu být sobecký," odvětil. "Chci být s tebou, ale to zda pro tebe víc znamenám já či ony si musíš určit sama."
"Proč jsi tak zatraceně čestný?!" vyjekla.
Zavrtěl hlavou a ironicky se uchechtl.
"Ale vůbec ne," špitl. "Taky jsem musel volit a ty volby zajistily, že jsem dnes sám sebou."
"Ale co když se rozhodnu špatně?" vyhrkla Stacy dřív, než stihla přemýšlet.
Jake se nadechl, ale neodpověděl příkře, ovládl se.
"Žádná volba v podstatě není špatná. Jen někteří na ni reagují nepatřičně."
"Jo," vydechla Stacy, "to jsi mi pomohl."
*****
"Ahoj, Kay," vyhrkly holky, když Stacy vešla do čajovny.
Jake zaparkoval několik ulic odtamtud a šel si vybírat knihy. O volbě mezi ním a holkami už se od té doby nebavili a Stacy nezbylo než o tom přemýšlet výhradně samostatně. Byla z toho rozhozená, protože do té doby spolu hovořili o všem.
"Ahoj," odpověděla Stacy a posadila se na volné místo k vodní dýmce.
"Musíme ti toho spoustu říct a vyprávět," vypískla Francis.
"Jo, jo," odsekla Stace, "spoustu."
Pak na ni upřela ostrý pohled a nazdvihla obočí.
"Ale nejprve bys nám mohla vysvětlit, proč ti sakra trvalo tak dlouho, než jsi sem přišla, když bydlíš tři bloky odtud."
Stacy za ten měsíc a půl téměř zapomněla, jak nesnesitelná dokáže Stace být. Jenže už si zase vzpomněla.
"Měla jsem nějakou práci," odvětila Stacy. "Na rozdíl od vás jsem neměla tak docela prázdniny."
Stace z ní nespustila oči ani na vteřinu, ale tentokrát na ní upřely pohledy i Sam a Francis.
"Byly jsme na stáži," odvětila Sam.
"Vážně?" zajíkla se Stacy. "Pláže, párty, chlastačky a houfy kluků, tomu se teď říká stáž?"
"Co si to dovoluješ?" zpražila ji Stace. "Co ty si dělala tak záslužného, že nás můžeš kritizovat? Hm?"
Stacy zaváhala, ale odhodlání jí přemohlo. Musela s pravdou ven, navždy by jí to užíralo.
"Odešla jsem od táty," řekla.
Francis zalapala po dechu, Sam vydechla něco jako "Páni", za to Stace zůstávala chladná jako žulová deska.
"To je toho, už bylo na čase," odvětila. "Takže bydlíš pod mostem? Proto ti to tak trvalo? Nemáš na MHD?"
"O co ti, sakra, jde?" vyjela na ní Stacy.
"Kam jsi odešla?" křikla na ní Stace. "Nebo správněji, KE KOMU?"
"CO JE TI PO TOM?" vyjekla Stacy.
"Myslíš, že budeme tolerovat, že chodíš s tou kreaturou?"
"TAKHLE O NĚM MLUVIT NEBUDEŠ!" osopila se na Stace. "Na rozdíl od tebe neměl nikdy potřebu mě ani mé blízké neustále ponižovat!"
"Ponižuješ se sama, protože máš na víc!"
"Ano, to je pravda!" odsekla Stacy, sebrala svou tašku a okamžitě opustila čajovnu.
Než stihla najít mobil a vytočit číslo, parkoval Jake přímo před ní.
"Co tu děláš?" vyhrkla překvapeně.
"Vyzvedávám svou přítelkyni ze srazu," odvětil klidně. "Přišla ses rozejít?"
Stacy na něj pohlédla a zavrtěla hlavou. Stace jí to tolik ulehčila.
"Miluji tě," odpověděla.
Jake se usmál. A pohlédl na dveře čajovny, za moment se otevřeli dveře za Stacy a dovnitř vklouzla Francis.
"Můžeme?" zeptal se jí Jake.
Francis přikývla a v tu chvíli se auto rozjelo. Stacy jenom nechápavě těkala pohledem mezi oběma spolujezdci. Když se stále nikdo nerozhodl odpovědět na její tázavý pohled, rozhodla se zeptat.
"Vysvětlil by mi někdo, co se tady děje?"
Jake na ni pohlédl, usmál se a zabočil na předměstí. Zaparkoval před jedním domem, vypnul motor a vystoupil.
"Kde to jsme?" zeptala se Stacy, když taky vystoupila.
"U mě doma," odpověděla Francis. "Tedy ještě ne, pojďte dál."
Jake zamkl auto a všichni tři vyrazili do domu.
"Povíte mi, co se děje? Proč si s námi jela? A jak víš, kde Franny bydlí, když to nevím ani já."
"Protože je to můj dům, Stacy," odpověděl Jake. "A Francis s námi jela, protože je to moje nejlepší kamarádka."
"Cože?!" vyjekla Stacy překvapeně a upřela na Jakea vyděšený pohled. "Tvůj dům? Kamarádka? Jak?"
Jake vydechl a pohledem vyhledal pomoc Francis.
"Pomáhala jsem Jakeovi při proměně," odpověděla Francis.
Stacyino vyděšení se stupňovalo a měnilo se ve vztek.
"Co prosím?"
Jake se pokusil chytit svou přítelkyni za ruku, ale ucukla.
"Myslela jsem, že si věříme," otočila se na Francis ostře. "Vždycky jsem k tobě byla upřímná, nikdy jsem ti v ničem nelhala a ty si mi celou tu dobu tvrdila, že o Jessice nic nevíš!"
"Nezlob se, ale tajemství mého přítele pro mě bylo přednější než neupřímná kamarádka!" vrátila jí Francis neméně ostře.
"Fran!" vyhrkl Jake.
"Přítele?" vyjekla Stacy o oktávu víš.
"To s tou neupřímností tě nezarazilo?!" odsekla Francis. "Myslela sis, že nevíme, že si do Jessicy zamilovaná?!"
"Fran!" znovu se pokusil Jake.
"Ne, Jacobe, přestaň ji bránit," odvětila.
"Nebrání mě," odsekla směrem k Jakeovi. "Ještě neřekl ani slovo."
Jake si povzdechl a zabořil hlavu do dlaní.
"Fajn, tak já něco řeknu," prohlásil po chvíli. "Francis a já jsme si spolu začali těsně po prváku na vysoké, když jsem už věděl, že je něco špatně. Miloval jsem ji od první chvíle na střední a udělal bych cokoliv, aby se mnou byla."
"Tohle nechci poslouchat!" vyjela Stavy.
"Stacy, prosím," zadržel ji Jake. "Chci ti to vysvětlit."
"Jenže," pokračoval. "začal být problém se Stace, čím dál tím víc se angažovala do Franina volného času a já ve stejnou dobu začal brát hormony, takže přišly hádky. Ošklivé hádky. Pokusil jsem se o sebevraždu, ale Fran mi v tom zabránila. Oběma nám došlo, že tohle nebude fungovat. Rozešli jsme se, ale pořád mi dělala kotvu. Fran je přítelkyně, kterou jsem odehnal. Nevídali jsme se tolik a Stace přestala šmejdit. Pořád jsme byli v kontaktu, mluvili o vás všech, tebe nevyjímaje. Zamiloval jsem se do člověka, kterým si se po střední stala, a Fran to rychle pochopila."
"Věděla jsem, že taky něco cítíš, a tak jsem začala plánovat, jak byste se mohli sejít, ale všechny mé srazy zazdil, protože se tě bál."
"Díky, Fran," zašklebil se na ni. "Pak zorganizoval sraz někdo jiný a přihlásilo se na něj nejvíc lidí do té doby. Když Francis naléhala, a to nemluvím o nátlaku od Triss, rozhodl jsem se přijít a děkoval jsem za jejich přemlouvání bohu. Zavolalas mi. Neodmítlas mé pozvání a teď spolu bydlíme."
"A?" zeptala se Stacy.
"Miluji tě," odpověděl Jake.
"Lhal jsi mi," odvětila.
"Pane bože, Stacy, chováš se jako kráva!" vykřikla Francis. "Víte co? Vyřiďte si tohle mezi sebou, protože jinak ji zabiju."
S těmi slovy odkráčela do kuchyně, kde si nalila sklenku vína a přešla na terasu.
"Stacy…"
"Jayi," začali oba stejně, ale Stacy mluvila dál: "Je mi jasné, že tenhle vztah není dořešený, miluješ ji přece už dlouho. Mnohem déle, než se známe. A ona cítí totéž. Můžu se vztekat a říkat, že se tě nevzdám, ale nikdy ji nenahradím."
"Co to, sakra, plácáš?"
"Co plácám?" odsekla. "Tenhle dům je důkazem toho, že k ní něco cítíš."
Jake vyskočil na nohy a začal zhluboka dýchat.
"NE!" vyhrkl po chvíli. "Tenhle dům jsem Franny pronajal, protože její alkoholický otec po sobě nenechal nic jiného než dluhy a ona se musela domu po matce vzdát. Musela skončit školu a začít vydělávat na sebe a oba své mladší sourozence. Nemluv o něčem, o čem nic nevíš, Stacy!"
Stacy na něj zůstala zírat s otevřenými ústy.
"Pojedu domů, vyzvednu si věci a už o mě neuslyšíš," řekla po chvíli, protože si Jakeův monolog vysvětlila po svém.
"Proč myslíš, že o tobě nechci slyšet?"
Pohlédla na něj a zavrtěla hlavou. Nehodlala na poslední otázku odpovědět.
"Nejhorší na tom je, že se na tebe za nic z toho prostě nemůžu zlobit," řekla, když se jí po delší odmlce všechno rozleželo, "přestože bych na tebe moc chtěla mít vztek."
Jake se znovu zkusil ke Stacy přiblížit, tentokrát se nebránila ani neucukla. Chytil ji za ruku a pohladil po tváři.
"Miluji tě, Stacy Stocksová," špitl. "Tebe, celým svým srdcem. Nemusíš se bát nevyřešené minulosti. Není minulostí pro nic za nic."
Stacy mu obtočila ruce kolem pasu a zabořila hlavu do jeho mikiny.
"Už žádná tajemství," vydechla.
Cítila, jak přikývl a vtiskl jí několik polibků do vlasů.
"Sáhni mi do kapsy," pobídl ji, ale stále ji ze svého objetí nepouštěl.
Rozpletla ruce spojené za Jakeovými zády a oběma začala prohmatávat kapsy mužova oděvu. Chvíli jí trvalo, než nahmatala malou tvrdou krabičku. Když ji vytáhla, Jake jí pustil a poklekl. Jen hlupák by nevěděl, kam tohle směřuje.
Dívka zalapala po dechu.
"Vezmeš si mě?"

Nový člověk, část druhá

12. září 2018 v 21:36 | Robin Slyther |  Ze šuplíku

"Ty mrcho," vyjela Marty, když našla Stacy v blaženém úsměvu, jak odpovídá na smsku. "Pětkrát jsem ti za víkend volala, abych se dozvěděla, co se stalo a ty se ani neobtěžuješ mi poslat blbou zprávu? Mohl tě přece zabít, nebo znásilnit."
"Omlouvám se," špitla Stacy provinile.
Nechtěla, aby se kamarádka strachovala, ale víkend s Jakem byl úžasný, a proto si na telefon ani nevzpomněla.
"Máš štěstí, že ti evidentně nic není, jinak bych tě zabila!" vyhrkla Marty. "Teď povídej."
Stacy začala od čtvrteční večeře a nebyla k zastavení. Popisovala každý detail, jako by to prožívala znovu a znovu. Marty jen vyjeveně hleděla na svou spolubydlící. Nepoznávala ji. Byla najednou tak uvolněná. Pak se z ničeho nic zarazila.
"Co se děje?" nechápala Marty
"Jak to řeknu holkám?" zeptala se Stacy.
Marty si povzdechla.
"To tě vážně trápí? Vždyť ani jednu z nich celé prázdniny neuvidíš!"
"Jak to s tím souvisí?"
Marty se posadila vedle ní a pohlédla Stacy do očí.
"Za dva měsíce Jakea docela poznáš a je dost možné, že vám to nebude klapat. A stejně tak je dost možné, že nebude vůbec potřeba jim něco říkat."
"To si vážně myslíš?" zeptala se Stacy.
"Ne, ale třeba tě to uklidní," odvětila Marty.
"Marty!"
"Jestli si ten pocit blaženosti, co jsem před chvíli viděla v tvým obličeji, necháš vzít tou zamindrákovanou krávou, nakopu ti prdel," odvětila Marty naprosto chladně.
V tu chvíli zapípal Stacyin telefon.
"Co bys v tuhle chvíli chtěla udělat ze všeho nejradši?" zeptala se Marty.
Stacy pohlédla na telefon a Marty přikývla.
"Tak to udělej a nech je odjet na tu stáž. Pak nenech nikoho - NIKOHO! - vstoupit mezi vás!"
Stacy se natáhla pro telefon a zvedla ho.
"Ahoj, miláčku."
Marty přikývla a pak si šla balit věci. Semestr byl u konce. Pro obě dívky úspěšně. Další kolo začne po prázdninách, ale to je ještě daleko.
"Ano, budu za pár minut hotová, jen se rozloučím se spolubydlící," řekla a pak se odmlčela.
"Marty, jak jedeš domů?" zeptala se po chvíli.
"Autobusem," odpověděla Marty.
"Už ne," odvětila Stacy.
"Kay, to nejde," namítla Marty, "Je to dvě stě kilometrů."
"Miláčku, mohl bys nám prosím přijít pomoc se zavazadly?" zeptala se Stacy. "Musím si ještě popovídat s Marty."
"Děkuji."
Pak Stacy zavěsila a pohlédla na Marty.
"Co blázníš?" vyjekla Marty. "Proč si to po něm chtěla?"
"Navrhnul to sám," odvětila Stacy. "Neblázni, chce na tebe zapůsobit."
"Proč?" nechápala Marty.
"Protože mi na tobě záleží," odpověděla Stacy.
Pak se ozvalo zaťukání.
"Pojď dál," vyzvala Jakea Marty.
Když vstoupil, usmála se a natáhla k němu ruku.
"Ráda tě poznávám, Jayi."
"Nápodobně," odpověděl Jake. "Tak dámy, co můžu odnést?"
*****
"To není pravda!" vykřikla Stacy a hodila po své spolubydlící lahev s vodou.
"Ale je!" přikývla Marty a zaclonila si obličej rukama, aby ji láhev netrefila do nosu. "Když se ti něco zdá, mluvíš ze spaní nebo mlaskáš."
"Sklapni už!"
Jake se zasmál a pak pohladil svou přítelkyni po ruce.
"Však já už si to ověřím sám."
"To už bude na rozchod moc pozdě," rýpla si znovu Marty a preventivně si opět zakryla obličej.
Stacy nad tím jen mávla rukou. To Marty nezastavilo.
"Ovšem, jak jí to jde v posteli, ti nepovím. Ti tři její ex mi toho nikdy moc neprozradili."
Jakeovi v tu ránu zmrzl úsměv na rtech a v očích se objevil vztek. Ovládl se, ale jeho oči byly stále zlověstné. Zastavil na prvním odpočívadle, které potkali, a rychle vylezl z auta.
"To jsem nechtěla!" vyjekla Marty a sáhla po klice.
Stacy ji ale zarazila.
"Za to nemůžeš, může to spustit cokoliv," odvětila Stacy. "Upozornil mě, že se to stává a taky mi vysvětlil, jak se chovat. Má strach, že ztratí tvář, když ho budu uklidňovat."
Jake zašel do benzínky a koupil pytlík bonbonů a zmrzliny. Vrátil se zpět do auta a položil to Stacy na klín, pak se otočil k Marty.
"Moc se omlouvám," řekl. "Sex není moje oblíbené téma."
"I já se omlouvám," špitla Marty.
"Ne, ty za to nemůžeš. Vím, že měla kluky přede mnou a vím, že nikdy nebudu jako oni. Nemělo by mě to tak rozhodit."
Stacy mu dala ruku na tvář a donutila ho podívat se jí do očí.
"Nemluv hlouposti."
"Nechci se mezi vás plést, ale asi by tě mohlo zajímat, že nikdy o nikom nemluvila tak hezky jako o tobě ať už předtím nebo teď. I když teď už jsou to superlativy," přidala se Marty.
Jake se usmál a kývnutím jim oběma poděkoval. Pak nastartoval a podíval se na hodiny na palubní desce.
"Asi za hodinu, možná spíš za tři čtvrtě, budeme míjet jednu vynikající hospůdku," odhadl. "Takže se tam zastavíme na večeři. Platím."
"Ani náhodou!" namítla Marty. "Zastavíme, ale platím já."
"Máš s sebou hotovost?" zeptal se Jake a upřel na ní pohled do zpětného zrcátka.
Marty zavrtěla hlavou.
"Určitě někde potkáme ATM."
"Určitě u něj nepůjde zastavit," stál si na svém Jake.
Marty si povzdechla a na Stacyině obličeji se objevil úsměv od ucha k uchu.
"Už chápu, cos myslela tou umanutostí," řekla Marty.
"Nejsem umanutý," vyjel Jake, ale koutky mu škubaly.
"To teda jsi, miláčku," odvětila Stacy. "Jako malá holka."
Všichni tři vybuchli smíchy a po chvíli vyrazili znovu na cestu.
*****
"Díky, Jakeu," usmála se Marty, když jí Jake podal její kufr. "Buď na ní hodný, prosím. Vím, že toho máš za sebou hodně, ale ona taky."
"Já vím," přikývl. "Jsem rád, že má kamarádku, jako jsi ty. Že jsi…"
"Normální?" odhadla Marty.
"Moc fajn," opravil ji mladík.
Marty se pousmála a pohlédla na Stacy.
"Budete spát v hotelu?" zeptala se Jakea.
"Bydlím s bratrem a jeho snoubenkou kousek odtud, asi padesát kilometrů na západ," odpověděl.
Marty si ho přeměřila pohledem.
"Bereš jí k sobě domů?"
Přikývl.
"Neboj, vyspím se na gauči."
Znovu se podívala na Stacy.
"Pochybuji, že tě nechá," usmála se.
Stacy vystoupila z auta a objala svou spolubydlící. Marty jí objetí vrátila a zašeptala:
"Občas se mi ozvi, ať vím, že ještě žiješ."
*****
Cestou do Jakeova domova se v autě rozhostilo ticho. Stacy věděla, na co chce převést téma, ale nějak nevěděla, jak začít. Jsou spolu teprve několik dní, nemůže začít hned tlačit na pilu.
Pohlédla z okénka na ubíhající krajinu na dálnici.
"Co tě trápí?" zeptal se Jake a začal odbočovat na sjezdu.
Stacy si povzdechla.
"Je to na mě tak vidět?"
"Povíš mi to doma, ano?" usmál se Jake, ale v očích měl obavy.
Jake zaparkoval do pravé garáže dvojdomku a vytáhl z auta Stacyiny věci. Pak chytil svou novu přítelkyni za ruku a dovedl ji do svého domu. Hned za dveřmi je přivítal neposedný beagle.
"Ahoj, Sammy," pozdravil svého psa Jake.
"Ty taky trefíš domů?" ozval se z kuchyně ženský hlas.
Stacy se zarazila a pohlédla na mladíka.
"Co tu, sakra, děláš?" vyjel na ženu ve své kuchyni.
"Hlídám ti psa," odsekla.
"Nikdo se tě neprosil, ne?" vykřikl. "Vrať mi klíče a vypadni."
Stacy pochopila, že se jedná o bývalou přítelkyni a rychle k Jakovi přistoupila. Tentokrát ho nemohla nechat uklidnit samotného, protože k tomu neměl prostor. Nemyslela si, že by své ex ublížil, ale nechtěla, aby ho přemohl vztek.
"Jayi, nic se neděje, ano? Chtěla ti jen pomoct," špitla mu do ucha.
"Kdo je, kruci, tohle?!" vyjekla žena v kuchyni.
"Do toho ti nic není!" vrátil jí stejně příkře Jake a pak se naklonil ke Stacy. "Nedokážu si ani představit, co si musíš myslet, ale přísahám, že jsem jí sem nezval, lásko."
"Já vím," usmála se. "Klid, ano."
"To je ona, že jo?" zeptala se téměř zoufale žena.
"Vrať mi klíče, Chris," požádal znovu svou bývalou, tentokrát o poznání klidněji, takže Stacyin zásah zabral nad očekávání.
Christine vytáhla svazeček klíčů z kapsy u mikiny a položila je na stůl. Pak odkráčela.
"Opovaž se mi volat, Jacobe," vyjela na mladíka ještě ode dveří.
"Nemusíš mít strach!" odsekl Jake.
Poté se dočkali už jen rány, kterou způsobili vstupní dveře. Sammy nadskočila, zakňučela a odběhla se schovat do vedlejší místnosti. Jake se opřel o středový pult a promnul si oči.
Teď už svůj prostor pro uklidnění měl, a proto se Stacy vydala hledat Sammy. Ta se schovala pod sofa naproti televizi, které bylo podle stavu čalounění jejím pelíškem.
Stacy se posadila na vedlejší pohovku a naklonila se pod sofa, kde se fenka klepala, jako by jí byla zima.
"Ty ses lekla, viď, broučku?" špitla zpěvně, aby dala fence najevo své přátelství.
Fence se její hlas zalíbil, protože zdvihla uši a natáhla hlavu. Pak se vydrápala zpod sofa, přičichla ke Stacyině ruce a zavrtěla ocasem.
"Líbíš se jí," usmál se Jake, který stál opřený o futra dveří.
Sammy, když zaslechla pánův hlas, vyskočila na nohy a rozběhla se k němu. Bok po boku se pak přesunuli ke Stacy. Jake se posadil vedle své přítelkyně a Sammy vesele vyskočila na sofa.
Stacy přijala mladíka do své náruče a zabořila mu prsty do vlasů. Druhou rukou mu začala rozepínat knoflíky na košili. Jake se mírně zašklebil, ale nezarazil ji. Prsty volné ruky pohladila jeho jizvy na prsou. Byly relativně pravidelné, ale nezatahovaly se. Jakeovi se znovu zkřivila tvář.
"Bolí tě to," konstatovala Stacy.
Přikývl. Stáhla ruku, pohladila ho po tváři a políbila.
"Půjdeme spát?" zeptal se Jake.
Tentokrát přikývla Stacy a Jake vstal.
"Připravím ti ložnici a ustelu si tady," řekl. "Budu se Sammy, ať si mě taky užije a ráno musím vstávat do práce."
"Teď jsi vyjmenoval dva důvody, proč se mi chceš vyhnout, ale ani jeden nebyl ten skutečný," odvětila Stacy.
"Kay…"
"Neříkej mi tak, prosím," vydechla smutně, "a buď ke mně upřímný."
Jake na ni pohlédl a zavrtěl hlavou.
"Bojím se, že tě mám až příliš rád," přiznal po chvíli.
Stacy vstala a otočila se k Jakeovi zády, aby neviděl její slzu.
"Bojíš se?" zeptala se. "Bojíš se mě dotknout?"
"Nechci ti ublížit," špitne.
"Pojď sem," řekla tiše a otočila se.
Přistoupil k ní a nechal se obejmout kolem krku.
"Já ti věřím, Jayi," povzbudila ho.
Jake vydechl, naklonil se a dlouze Stacy políbil. Dívka se k němu pevněji přitiskla a vřele polibek opětovala. Vzal ji jemně do náruče a odnesl do své ložnice.
Jejich první společná noc byla plná něhy a touhy. Než usnuli, dlouho si povídali a přemýšleli o společné budoucnosti.
*****
"Ahoj, Jayi," pozdravil někdo Jakea, když byl na balkoně. "Rád tě zase vidím, co naši?"
"Ahoj, brácho," odpověděl Jake. "Mám tě pozdravovat a babička vzkazuje, že se vůbec neozýváš."
"Jak jinak," poznamenal Jakeův bratr.
"Wow, tys zase posiloval," ozval se ženský hlas.
Stacy pohlédla na Jakea na balkoně a všimla si, že nemá tričko. V tu ránu vyskočila z postele a rychle se vrhla na balkon, aby zjistila, kdo s Jakem flirtuje.
"No, to si p…"
"Dobré ráno," skočila Jakeovi do řeči.
"Ale, ale," podivil se Jakeův bratr, "tebe znám. Bylas u nás na narozeninové oslavě. Jen si dospělejší, sympatičtější, krásnější…
"A moje," poznamenal Jake a objal Stacy jednou rukou kolem pasu.
Tím si vysloužil políbení na tvář a zamilovaný úsměv.
"Stacy, tohle je můj bratr Shawn, pokud si ho nepamatuješ, a jeho žena Karen. Lidi, tohle je Stacy."
"Ta Stacy?!" vyhrkla Karen.
"Mlč!" okřikl ji Jake.
"Dáte si s námi snídani?" zeptal se Shawn.
Jake se podíval na Stacy a ta přikývla. Oba se oblékli a sešli dolů na zahradu, která byla propojená. Po první omeletě se Jake podíval na hodinky a zděsil se.
"Musím do práce," vyhrkl.
"Necháš mě tu?!" vyjekla Stacy.
"Klidně pojeď se mnou, ale jde jen o pár telefonátů a asi tři rozhovory, pak si vezmu dovolenou," navrhl Jake. "Nebo se můžeš v klidu nasnídat, pokecat s Karen, napustit si vanu plnou bublinek a já ti přijdu umýt záda. Co říkáš?"
Stacy se zamyslela a pak se potutelně ušklíbla.
"Beru variantu B, ale jestli to nestihneš, než se vykoupu, stihne tě krutý trest," pohrozila Stacy.

"Dám si pozor."
*****
Jake Stacy ve vaně nestihl, ale přinesl ji nádhernou žlutou růži. Milovala žluté růže a zastávala názor, že je lepší dostat třicet růží třicetkrát než najednou. K tomu přinesl zprávu, že má dva týdny volna a dvě letenky na Hawaii.
"Děláš si ze mě legraci?" vyhrkla Stacy, když rozbalila obálku.
"Vůbec ne," pokrčil rameny Jake. "Chtěl jsem letět za teplem, ale přece nepojedu sám a nebudu dělat nikomu křena. Mluvil jsem se sousedy a Sammy pohlídají. Plus jsem volal Marty a nechal si poradit, kam bys nejraději jela."
"Proč to děláš?" nechápala Stacy.
"Protože si to zasloužíš," odpověděl.
"Ale já přece nepotřebuju dárky a honosné dovolené, abych věděla, že jsi pro mě ten pravý, miláčku," namítla.
"I když jsme spolu jen pár dní?" ujišťoval se.
Stacy se zamyslela.
"Ne, protože se známe už víc než deset let a já to prostě vím. Jsi pořád stejně úžasný… Ne, jsi o tolik lepší než předtím."
"A přesně proto to dělám," přiznal.
"Abych si myslela, že jsi lepší?" nechápala.
Zasmál se a zavrtěl hlavou.
"To ne, proboha," vyprskl. "Protože to cítím úplně stejně a chci, abys byla šťastná."
"A proč to chceš?" popíchla ho.
"Protože…" V tu ránu se zarazil. "Vím, o co ti jde. Neřeknu ti to první."
"Nevím, o čem mluvíš," zatvářila se nevinně, ale po chvíli jí mimické svaly zradily a koutky jí zacukaly.
"Miluji tě, Stacy," řekl Jake zřetelně. "Pojeď se mnou. Prosím."
Stacy vstala a objala Jakea kolem krku.

"Nemusíš mě prosit, pojedu s tebou třeba na konec světa, ale klidně bych zůstala i tady a rozhlížela se po místních krásách," řekla. "Taky tě miluji."

Nový člověk, část první

11. září 2018 v 21:47 | Robin Slyther |  Ze šuplíku
Stacy se narovnala a promnula si oči. Přestože její hodinky ukazovaly teprve půl sedmé, připadala si, jako by se učila do dvou do rána. A to se dnes při pátku měla ještě sejít s holkami v baru.
Vůbec se jí tam nechtělo, připadala si, že původně pevné přátelství ze střední udržuje jen setrvačnost. Ale proč vlastně? Na vysoké potkala tolik zajímavých lidí, se kterými by ji bavilo trávit čas. Jenže parta ze střední je přeci všechno. Nebo ne?
"Ahoj, Kay, ty se to ještě šprtáš?" pozdravila ji spolubydlící z koleje.
Marty byla na stejném oboru, a proto věděla, proč Stacy tráví tolik času nad učebnicemi. Pondělní test měl vytvořit 55 % konečné známky končícího semestru.
"Spíš nad tím sedím, abych nemusela přemýšlet o tom proklatém srazu," přiznala Stacy.
Marty zdvihla oči od polo vypracovaného úkolu a zašklebila se.
"Vážně si myslíš, že přijde?" popíchla ji.
"Je to potvrzené," přikývla Stacy a složila hlavu do dlaní. "Stace volala Triss, která má všechno na starost, a ta se dušovala, že přijdou úplně všichni."
Stace byla samozvaná vůdkyně jejich party ze střední. Proto musela Stacy přijmou přezdívku, jejíž smysl do dnes úplně nepochopila, aby nevzniklo nedorozumění.
"Nebyla na žádném z předchozích srazů, proč by to letos mělo být jinak?" zeptala se Marty.
"Protože si to hrozně moc přeju!" vzdychla Stacy.
Marty začala ve svém šuplíku hledat pravítko. Když asi po pěti minutách přehrabování nepořádku uspěla, otočila se zpět na svou spolubydlící.
"A v co sakra doufáš, že ti řekne?" nechápala. "Taky tě miluju už od devítky, buďme navždy spolu? Uvědomuješ si, že pravděpodobně byla zamilovaná do Francis a Stace jí ji vzala?"
"To je jen domněnka!" vyjela Stacy.
"Kterou máš potvrzenou ze zdroje jí nejbližšího!" odsekla Marty.
Stacy znovu vzdychla a mávla rukou.
"Nechme to být."
"Souhlas, je to pořád totéž dokolečka."
*****
Stacy byla ze třídního srazu po pěti letech nervóznější než z důležitého pondělního testu. A přesně v takové náladě dorazila i na slezinu s holkami. Už tam seděly Francis i Stace, chyběla jen Sam.
"Ahoj, Kay," pozdravila ji s evidentně strojeným úsměvem Stace.
Fran se také usmála, ovšem podstatně přirozeněji.
"Ahoj," odpověděla.
"Řešíme sraz," zasvětila Fran Stacy do hovoru.
Hurá, řekla si Stacy v duchu, ale na oplátku se na Stace zazubila na znamení toho, jak hrozně důležité jí pochopitelně toto téma připadá.
"Myslíš, že přijde Jessica?" zeptala se Fran Stacy. "Moc bych ji chtěla vidět. Tolik planých pokusů a nic."
Já ji chci vidět víc, řekla si Stacy pro sebe.
"Triss přísahala, že to potvrdila, tak proč by nepřišla?" zeptala se Stace, ale dala svým výrazem jasně najevo, jak fuk jí to ve skutečnosti je.
Francis se na ní nadšeně podívala.
"Vážně?"
"Jo, ale…"
Stace se odmlčela.
"CO?" vyhrkla Stacy neúmyslně.
Stace ji probodla pohledem a odvrátila se. Milovala chvíle, kdy byla středem pozornosti a kdy jen ona věděla to, co chtěli slyšet všichni ostatní. Užívala si to. Po chvíli si usrkla koktejlu a milostivě odpověděla.
"Prý se hodně změnila, nemáme čekat tu starou Jessicu."
"Všichni se snad změnili, ne?" nechápala Francis.
Na to Stace jen pokrčila rameny.
*****
"Nepřijde," špitla Francis tak, aby to slyšela jen Stacy. "Proč se nám vyhýbá, Kay?"
"To já nevím, Frany," povzdychla si Stacy.
Stacy by nikdy nevěřila, že by Jessica nesplnila slovo. To se nikdy nestalo. Předtím sice na srazy nechodila, ale taky to nikdy neslíbila.
"Ahoj, no konečně!" vyhrkla najednou Triss a oči všech se upřeli ke vchodu.
Ve dveřích se zastavil kluk asi v našem věku. Vlasy měl sestřihané na krátko, na tvářích lehké strniště a velice atraktivní postavu. Triss ho objala a přivedla ho k naší třídní. Cestou se pozdravil s kluky ze třídy a s několika holkami, jako by byli staří známý, ale nikdo z nás toho kluka nikdy neviděl.
Triss něco pošeptala třídní a ta se hned vzápětí usmála. Po chvíli i ona příchozího objala.
"Ráda tě vidím," řekla. "Je vidět, že jsi to konečně ty a svědčí ti to."
"Kdo to sakra je?" ulevila si Stace a pohlédla na ostatní, kteří stejně jako my neměli páru.
"Co vlastně teď děláš, Jess?" zeptala se.
"JESS?!" vyhrklo několik hlasů najednou.
"Jake," odpověděl mladík.
Stacy bylo jako by ji někdo polil vodou s ledem a praštil po hlavě zároveň.
"Dělám manažera v chovatelských potřebách," odpověděl Jake, aniž by se jakkoliv nechal vykolejit pohledy ostatních.
Třídní tím byla unešená, ale ostatní jako by je někdo opařil. Ti, co o Jakeovi věděli, nehnuli ani brvou, zbytek na tom byl podstatně hůř. Pak se najednou stalo něco, co nikdo nečekal. Francis vstala a objala Jakea jako starého známého, kterým byl.
"Jsem ráda, že jsi tady," řekla.
"Díky, Frany," usmál se mladík a objetí jí vrátil.
"Jo," odsekla Stace. "Všichni jsme štěstím bez sebe, že jsi konečně kompletní zrůda."
Všichni najednou upřeli pohled na ni. A přes šok většiny přítomných se našlo několik jedinců, kteří dali Stace pokyvováním za pravdu.
"Nebudu tě tu dlouho obtěžovat, neboj se," odvětil Jake.
"To bych prosila!"
Stacy chtěla vykřiknout, aby zmlkla. Aby už konečně držela hubu. Ale nebyla schopná vydat ani hlásku.
"Asi bys měla jít, Stace," řekla Triss a upřela na svou dávnou sokyni pohled.
"Já?" vykřikla Stace. "Ať tahle kreatura zaleze zpátky do nory, ze které vylezla."
"Půjdu," řekl Jake, ale Triss ho zadržela.
"Ty ne," řekla ostře, "ona půjde."
"Jakým právem mě vyhazuješ?" osopil se Stace.
"A jakým vyhazuješ ty jeho?" zeptala se třídní.
V tu chvíli Stace vstala a odkráčela. Spolu s ní Francis, Sam a ne příliš dobrovolně i Stacy. Následně se zvedlo i několik dalších lidí, ale to byla jen hrstka. Ostatní si posedali zpět ke stolu a rozproudila se konverzace.
Stacy se od dveří otočila přes rameno a povzdechla si. Z promluvy zjevně nic nebude.
*****
"Je z ní chlap," řekla Stacy Marty. "Chlap! Chápeš to?!"
Marty pokrčila rameny.
"Celkem jo," odvětila, "asi je konečně sám sebou. Co ovšem nechápu, je tvoje chování, Kay!"
Odmlčela se a zavrtěla hlavou.
"Proč si odešla se Stace?" nechápala. "Proč si se ho nezastala? Pro Krista Pána, vždyť je to přece ten samý člověk, tam uvnitř. Je to pořád člověk, kterého údajně miluješ! Tak proč?!"
"Já nevím!" vyjela Stacy a do očí se jí draly slzy.
Marty ubrala a povzdychla si.
"Bože, Kay."
Pak se z ničeho nic napjala a hrábla po telefonu. Chvíli se namátkově přehrabovala v nalezených informacích, pak vytočila číslo. Než Jake přeříkal celý úvod, který na pracovním telefonu byl jeho povinností, podala Marty telefon Stacy a rty naznačila:
"Koukej se mu omluvit!"
Stacy šokovaně stáhla ruku, ale když se ozvalo mladíkovo třetí haló, které předznamenávalo zavěšení, rychle telefon vzala a odpověděla:
"Tady Stocksová… Stacy."
Jake se zarazil.
"Kay?"
"Ahoj, Jayi," odpověděla stroze, ale dušička jí poskočila radostí, že nezavěsil.
"Poslouchám," řekl.
Stacy se nadechla a zaváhala.
"Kay, promiň, ale já jsem v práci," řekl suše. "Potřebuješ něco?"
"Jde o ten sobotní incident…"
"To mi o tom, že jsem zrůda, musíš volat do práce?!" vyjel už značně podrážděně.
"Je mi to hrozně líto," vyhrkla a v očích i hlase se jí opět objevily slzy.
To Jakea patrně trochu obměkčilo a možná i zaskočilo.
"Vážně?" zeptal se překvapeně.
"Ano," špitla.
Jake si do telefonu povzdychl.
"Koukni, já… Jedu k vám do města pozítří na jednání a na noc budu u rodičů za městem, abych se nemusel vracet po tmě, pokud o to stojíš, rád bych tě pozval na večeři."
Stacy měla nejvyšší pocit blaženosti.
"Moc ráda."
"Výborně, ještě ti ve čtvrtek napíšu podrobnosti, ale vyzvedl bych tě kolem šesté na koleji a klidně tě potom odvezu, kam budeš chtít. Můžu na tohle číslo?"
Stacy se zarazila, ale musela odpovědět.
"Tohle je kamarádky telefon, ale napíšu ti ve zprávě svoje číslo."
Jake se znovu odmlčel.
"Není to nějaký pubertální fór, že ne?" zeptal se a v jeho hlase byl znát odstup.
"Přísahám, že ne."
Slyšela snad Stacy úlevné oddychnutí? Možná ho jen chtěla slyšet.
"Dobře, tak ve čtvrtek."
"Budu se těšit," odpověděla, pak Jake zavěsil a Stacy nevěřila, co se to právě stalo.
*****
Stacy netrpělivě přešlapovala před kolejemi. Slíbil, že přijede přesně v šest. Bylo pět padesát sedm a čas se vlekl jako šnek. Znovu se podívala na hodinky a povzdechla si. Jako by se ručičky zastavily.
Pohlédla na svou cestovní tašku. Byla poloprázdná, protože byla doma před několika dny kvůli srazu a nečekala, že se tam tak brzy vrátí. Táta byl z jejího telefonátu nadšený. Co maminka umřela, hodně se nudil a hledal důvody, proč by měla jezdit domů víc. Jenže ona to nedokázala. Viděla ji všude. Tolik jí chyběla.
Ze zamyšlení ji vytrhlo auto, které zastavilo přímo před ní. Jake vystoupil a sebral ze země její tašku.
"Ahoj, Kay," usmál se a otevřel kufr.
"Ahoj, Jayi."
Když naložil její zavazadlo, všimla si, že je kufr plný psího, kočičího a hlodavčího krmení.
"Bereš si práci domů?" zeptala se.
"To je materiál na tu konferenci," odpověděl. "Jedná se o nový program. Zpracovávané části krmiva jsou kvalitnější, ale jejich využití je… Promiň, přednáším a ani nevím, jestli tě to vůbec zajímá."
"Zajímá," usmála se Stacy, když viděla, s jakým zápalem o své práci mluví.
Fascinovalo jí to.
"V tom případě tě dnes unudím k smrti."
Přistoupil ke dveřím u spolujezdce a otevřel je. Pak se posadil za volant a společně vyjeli k restauraci.
*****
"Moc jsem se bavila," řekla Stacy a unaveně zívla.
Bylo toho na ní dnes více než dost, ale nezažila snad lepší den. Jake mluvil o své práci. Vysvětlil ji, jak vypracoval návrhy na nové složení krmiv, aby zvířatům prospívala a ne jen zajišťovala pouhé přežití, a zároveň nestála majlant.
Pak ji poprosil, aby mluvila o škole a stal se trpělivým posluchačem. Téměř na vše dokázal adekvátně reagovat. A pokud nerozuměl, zeptal se a nechal si danou problematiku vysvětlit.
"Já taky," řekl a z jeho úsměvu poznala, že mluvil upřímně.
"Jayi, já jsem ti moc chtěla celou dobu něco říct…"
Dřív než stihla dokončit větu, vystoupil, obešel auto a otevřel dveře. Pak jí nabídl ruku a pomohl jí vystoupit.
"Projdeme se?"
Byla trochu překvapená, ale přikývla.
"Povídej," vyzval ji jemně.
Až když vyrazil po cestičce k parku u otcova domu, si všimla, že nepustil její ruku. Také vyrazila stejně lehkým krokem a pokusila se jejich prsty proplést. Nezadržel ji.
"Dneska ti to moc sluší," špitnul, když se naklonil k jejímu uchu.
Stacy naskočila husí kůže a nevědomky stiskla Jakeovi ruku.
"Děje se něco?" zeptal se.
Ano! vyhrkla Stacy v duchu. Šílím z tebe!
"Ne," řekla. "Děkuji."
Oba se vzápětí odmlčeli na poměrně dlouhou dobu. Stacy se ohlédla k otcovu domu. Jeho okno v sedmém patře stále svítilo. Čekal na ni.
"Měla bych jít, táta na mě čeká," řekla z ničeho nic.
Hned na to zavřela oči a zavrtěla hlavou nad pitomostí, kterou právě řekla.
"Tak to si mi chtěla říct?" zeptal se Jake.
"Ne, Jayi, promiň, je to ve mně už dlouho a já najednou nevím, jak ti to říct," přiznala se Stacy. "Jsi přeci někdo jiný."
"V tom je problém?" zeptal se. "Ve skutečnosti jsem to ale konečně opravdu já."
Stacy vydechla a zavrtěla hlavou.
"Já vím," špitla. "A je neskutečně úžasné, co všechno máš za sebou a jak to zvládáš."
"To si myslíš?" vyhrkl s ironickým úsměvem. "Ale já to vůbec nezvládám, Stacy! Hormony mě úplně rozházely. Trvalo mi půl roku, než jsem se dokázal trochu srovnat a začal fungovat. Moje bývalá mě opustila, protože nezvládala moje výkyvy nálad a chování. Odhodlal jsem se dokopat na sraz, abych vyzkoušel, jak budou reagovat moji známí. A teď jsem tady s tebou a bojím se ti dát pusu, abych tě nezatáhnul do toho svého chaosu!"
Když domluvil, rychle se otočil a téměř reflexním pohybem si utřel tváře.
"Omlouvám se," řekl a teprve potom se otočil zpět.
Na obličeji nepoznala jedinou změnu, ale oči byly najednou o poznání smutnější. Přistoupila k němu a pohladila ho po tváři.
"Jayi, byla jsem zamilovaná do Jessicy," přiznala, "ale ty jsi všechno, v co jsem nikdy nedoufala. Jsi pozorný, milý, ohleduplný a citlivý. Jsi ke mně upřímný a otevřený. Není se proč omlouvat."
Naklonil se k ní a lehce ji políbil na rty.
"Doprovodím tě domů," špitl.
"A kdy se uvidíme?" zeptala se stejnou hlasitostí.
Jake se zamyslel a pak navrhl zítřejší oběd.
"Nejdeš do práce?" podivila se.
"V rámci prozřetelnosti jsem svou služební cestu prodloužil."
Stacy na něj vykulila oči.
"To jde?"
"Ovšem," přikývl. "Jen dopoledne vyřídím několik schůzek a po poledni si tě tu vyzvednu."
"Slibuješ?" ujistila se.
Přikývl a pak jí odvedl ke vchodu do domu. Cestou ještě v autě vyzvedli Stacyiny věci. Počkal, až vejde dovnitř a teprve potom odjel.
*****
Stacy nemohla dospat a k ránu usnula tak tvrdě, že ji probudilo až sedmé zvonění telefonu.
"Haló?" zvedla svůj mobil a ospale odpověděla.
"Dobré ráno," pozdravil ji mile Jakeův hlas, "už jsem si myslel, že toho všeho lituješ a zapíráš se mi."
"Musíme udělat něco s tvým sebevědomím, miláčku," popíchla ho.
"Pozor, na to oslovení si rychle zvyknu," varoval ji.
"Zvykni si," přikývla.
Odmlčel se a pobaveně se zasmál.
"Dobře," řekl. "Až budeš hotová, čekám před vchodem."
"Hned jsem tam," řekla a vstala."
"Vezmi si něco pohodlného, je nádherně," poradil jí a zavěsil.
Za deset minut už sbíhala schody, protože výtah byl příliš pomalý. Rozrazila dveře, seběhla poslední tři schody a nechala se Jakem políbit.
"Moc ti to sluší," konstatovala, když si pořádně prohlédla jeho oblečení.
Včerejší dobře padnoucí oblek jako by upadl v zapomnění. Jake měl hawaiskou košili s kapsáči pod kolena a k tomu tenisky. Naproti tomu, ona měla jen květované letní šaty a balerínky, takže to bylo vyrovnané.
"No co no," pokrčil rameny Jake. "Dojem už jsem udělal, tak zpátky do vagabunda."
"To se opovaž," pohrozila mu a pak se oba rozesmáli.
Otevřel jí opět dveře u spolujezdce a pak nastoupil na své místo.
"Nemáš strach z výšek, že ne?" zeptal se po chvíli, když se rozjeli pryč z města.
Překvapeně na něj vykulila oči. Pak zavrtěla hlavou a nadzdvihla obočí. Odpověď ale už nedostala. Když dorazili k louce s nafouknutým balonem, vykulila oči ještě o něco víc.
"Jayi, tohle nemůžu přijmout," namítla.
"Musíš, něco pro tebe mám, ale je to v balonu," odvětil.
Stacy zavrtěla hlavou, ale zvědavost už jí začala nahlodávat vůli. Vystoupili z auta a Jake se vydal k balonu. Zvědavost vyhrála a Stacy po chvíli vyrazila za ním. V balonu na ní čekal úžasný piknikový koš plný dobrot a nejkrásnější vyhlídkový let nad městem.