Another passed

16. září 2018 v 21:39 | Robin Slyther |  Kecy, blbosti, rýpání
Když se tak ohlédnu za uplynulou částí letošního roku, tak se mi zároveň chce zalézt do kouta se skleničkou něčeho ostřejšího a zároveň si na to připít… (Alkohol nehraje v mém životě tak velkou roli, přísahám.)
Letošní rok začal asi nejnádherněji, jak jen mohl. Měl jsem novou přítelkyni, ve které jsem našel skutečnou spřízněnou duši, začal jsem chodit mezi lidi a obecně jsem si začínal život nějak více užívat. Pochopitelně jsem hodně času trávil s ní, vlastně všechny víkendy v měsíci, kromě jednoho, kdy pravidelně jezdila domů, a tak jsme pořád něco podnikali. Kino, večeře, procházky, dlouhé rozhovory na rozličná témata, společné hraní na pc, nebo Dračí doupě s partou… Bylo to moc hezké období.
V únoru jsem si užil Olympiádu a pak se všechno změnilo. Její přístup byl jiný. Nedokážu to popsat, ale věděl jsem, že se něco stalo. Chtěl jsem se jí zeptat pokaždé, když jsem ťukal do mobilu odpověď. Ale hrozně jsem se bál. A ona sama o tom mluvit nemohla…
V březnu jsem měl pro svůj budoucí život velice důležitou schůzku, která mohla pohřbít mé minimálně roční snažení. Když mi všechno vyšlo, jak mělo a já se konečně mohl nadechnout, došlo mi, že je mi to jedno. Teď s odstupem vím, že dlouhodobě by nebylo, ale v ten moment jsem byl myšlenkami jinde. Moc jsem chtěl vědět, co se sakra děje. Proč vím, že mě brzy opustí. Proč se to do háje všechno hroutí…
Na odpověď jsem nemusel dlouho čekat. Hned následující víkend jsem se dozvěděl, že se zamilovala a že se musíme rozejít. Přestože jsem to čekal, byl to šok. Nikdy jsem si totiž nepřipustil, že by k tomu opravdu došlo.
Stali se z nás přátelé. Nebudu lhát, doufal jsem. A hlavně proto jsem se s ní chtěl přátelit. Dlouho jsem věřil, že jí to nevyjde a že se ke mně vrátí s prosíkem. Vlastně mi to říkalo i hodně lidí v mém okolí. Nepřál jsem jí, aby byla nešťastná… jen jsem ji chtěl zpátky…
Ale časem jsem si uvědomil, že ji mám rád jinak. Jasně, pořád mě šíleně štvalo, když mluvila o někom jiném, jenže stejně tak mi docházelo, že moje ani její budoucnost není naše společná. Pochopil jsem, že kdyby se se mnou nerozešla z tohoto důvodu, našel by se dřív nebo později jiný a rozhodně by to neskončilo přátelsky.
Úspěšně jsem tuhle kapitolu v sobě uzavřel a tenhle článek je tečkou, kterou jsem potřeboval napsat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama