In vitro

17. září 2018 v 21:28 | Robin Slyther |  Ze šuplíku
Tvá něžná ruka vede tohle ostří dlouhé,
Co tisíckrát ukončí můj dech snad ve vteřině pouhé.

Mezi námi se nestalo téměř nic,
Snad právě proto chtěl jsem víc.
Ale to je přece přirozenost lidská,
Že vize vztahu je vždy příliš optimistická.

Ve své hlavě tě úspěšně uzavřenou mám,
Od našeho vztahu už víc nečekám.
Ba co víc, já ani nechci.
Láska k tobě udělila mi cenou lekci.

Už netoužím najít se ve tvých básních,
Raději skončit v těch Dextrových lázních.
Už nechci být ve tvých snech.
Pes ani neštěkne po těch dnech.

Už nikdy víc ženu, co miluje mé nitro.
Je to jako by zkoumali mě in vitro.
Už nikdy tu, které imponuje naše souznění,
Z toho nic nevzejde, je to jen blouznění.

Chci tu, která ze mě bude paf,
Co jednou vytesá do kamene náš epitaf.
Tu, která mé vyznání lásky,
Nebude opětovat velkou hromadou nadsázky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama