Malovaná sobota

15. září 2018 v 21:59 | Robin Slyther |  Denní chleba
Dneska jsem zažil jednu z nejrozporuplnějších sobot za hodně dlouhou dobu.
Protože se budeme na konci září s bratrem stěhovat, bylo nutné dát byt před předáním do kupy. Ráno bylo krušné, protože jsem se včera zdržel v Praze a domů se dostal ve čtvrt na tři. Budíček v šest byl prostě vražedný, a proto jsme se pochopitelně dokázali vykopat až v půl sedmé. Mířili k nám oba rodiče, děda a mladší bratr, aby nám pomohli s malováním a úklidem s tím, že přijedou v osm. Ha, no to bychom nesměli znát naší mamku.
"Jsme v Praze." Tak zněla zpráva od juniora, kterou jsme obdrželi v 6.15. Kvapíkem jsme se tedy oblékli a vyrazili na rychlý nákup pitiva. V 7.42 se rozdrnčel zvonek a do bytu se nahrnuli příbuzní s taškami, kbelíky a strojem na praní koberce. Náš pronajatý byt 3+1 byl najednou až srandovně malý, protože jsme se za boha nedokázali vejít.
Nakonec se zadařilo a mamka začala vybalovat snídani. Domácí bábovka, perník, párky a spousta pečiva. Dovezli si i vlastní čaj, protože prostě věděli, že ho nebudeme mít.
Po snídani jsme se vrhli na přípravu pokojů před malováním. Od mamky zaznívaly roztrpčené věty typu: "Bože, vy jste prasata!", "Já nechápu, jak v tomhle můžete žít.", "Tohle není bordel za týden nebo měsíc! To je uleželé!!!", "Co to je? CO TOHLE SAKRA JE?!" a jiné.
Uklízel jsem dva dny jako debil, ve víře, že si toho alespoň všimne. Ne. Prostě ne. Rudnul jsem, pěnil a držel se na uzdě. Při nejbližších příležitostech jsem zavíral všechny dveře. Kéž by to stačilo…
"Přijeli ti pomoct! Přijeli ti pomoct! Mlč. Mlč. MLČ!"
Když jsem se vrhnul na umývání podlahy po druhém nátěru (Neznám nevděčnější činnost!) a byl jsem už téměř za polovinou místnosti, přišel táta a samozřejmě mi celou uklizenou podlahu opět pocákal… No, chce to klid…
Po úspěšném dokončení úklidu se přišla mamka podívat a prohlásila: "Bože, ty jsi tak šikovný. To bude tou výchovou."
Hech? Kde byla výchova, když jsem byl prase?!
Pak ještě seřvala dědu, že příliš riskuje na štaflích a za deset minut ho pochválila, jak mu to krásně jde.
Dnešní den byl hodně zajímavý a já na něj budu rozhodně ještě nějakou chvíli vzpomínat. Byl to pestrý závěr dvouletého soužití se starším bratrem v úplně cizím městě, kde ani jeden z nás nedokázal zakořenit, ale rozhodně to byla dobrá zkušenost. Sbohem, byte, bylo to tu fajn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. září 2018 v 22:07 | Reagovat

Mám velké pochopení pro Tvoji matku...:D

2 Robin Slyther Robin Slyther | Web | 21. září 2018 v 5:34 | Reagovat

[1]: Je vtipné, že já taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama