Není závislá, má mě jen normálně ráda...

10. září 2018 v 21:43 | Robin Slyther |  Denní chleba
Nedávno jsem byl na návštěvě u rodičů a odjel jsem na celý den za partou na poslední Dračí doupě, než nám jeden z členů frnkne na školu do Dánska. Když jsem se večer vrátil, mamka nám chystala věci, které si máme s bratrem odvézt a jen tak mezi řečí pronesla: "Ten pes je na tobě normálně závislý. Trvalo skoro hodinu, než přestala kňučet na dveře a začala nějak standardně reagovat." Tehdy jsem velice duchaplně pronesl něco ve stylu: "Díky, mami, ale mám státnice z Etologie. Není závislá, má mě jen normálně ráda." (Tu inspirace k nadpisu.) Mamka jen pokrčila rameny a zavrtěla hlavou, jak to má obvykle ve zvyku, když s ní někdo nadšeně nesouhlasí. A to viděla jen, jak můj pes kňučí hodinu na zavřené dveře, kterýma jsem odešel. Neví, že jsem jí jednou našel ve svojí skříni, která byla stoprocentně při poslední kontrole celkem pevně zavřená, jak chrupká v mém povlečení. Ani to, že jsem jí musel vyhrabávat ze špinavého prádla z převrhnutého koše v koupelně, když jsem zapomněl dovřít dveře pokoje a šel nakoupit… Přesto na svém tvrzení trvám!
Horší je, že na moji závislost nikdo nepoukazuje. Ne upřímně, můj pes je katastrofa na čtyřech nohách s velkýma ušima. Jsou to asi dva týdny, co začala likvidovat ovladače. První to odnesl bratrův ovladač na Play Station (přišel o oba joysticky), dva dny na to ovladač od set-top boxu (ten postrádá vrchní část s vypínacím tlačítkem) a nazítří pak ožužlala ovladač od televize (ten ztratil pouze krytku na baterie). Ten poslední jsme našli v pelechu, přikrytý dekou… patrně jí těch baterií bylo líto.
Když jí byl necelý rok, začali jsme jí kupovat buvolí pamlsky, protože ta její zubiska byla opravdu hrozná věc. Jenže ona je nesežrala jako slušně vychovaný pejsek. Ne, ona je rozžužlala, jemně ohlodala a pak si je schovala na horší časy v posteli jednoho z obyvatel bytu. Asi je vám jasné, že měkká oslintaná buvolina časem vyschne a opět ztvrdne… Shrnu to. Záda byla to nejméně hrozné místo, kam jsem si v tom období části jejích pamlsků pravidelně zapichoval…
Jenže… na ničem z toho vůbec nezáleží… I když mám chuť ji čas od času prohodit oknem, nebo prodat bezdomovcům, stačí jeden pohled do jejích nepravidelně mrkajících očí a je jasné, že mě má zase zpátky v hrsti.
Mazlíčci jsou super. Vždycky mají na všechno odpověď. Většinou je najdete přesně tam, kde jste je nechali. Umí dát najevo upřímnou radost, když vás vidí. A jsou to takové držky, že je prostě nejde nemilovat…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama