Nový člověk, část první

11. září 2018 v 21:47 | Robin Slyther |  Ze šuplíku
Stacy se narovnala a promnula si oči. Přestože její hodinky ukazovaly teprve půl sedmé, připadala si, jako by se učila do dvou do rána. A to se dnes při pátku měla ještě sejít s holkami v baru.
Vůbec se jí tam nechtělo, připadala si, že původně pevné přátelství ze střední udržuje jen setrvačnost. Ale proč vlastně? Na vysoké potkala tolik zajímavých lidí, se kterými by ji bavilo trávit čas. Jenže parta ze střední je přeci všechno. Nebo ne?
"Ahoj, Kay, ty se to ještě šprtáš?" pozdravila ji spolubydlící z koleje.
Marty byla na stejném oboru, a proto věděla, proč Stacy tráví tolik času nad učebnicemi. Pondělní test měl vytvořit 55 % konečné známky končícího semestru.
"Spíš nad tím sedím, abych nemusela přemýšlet o tom proklatém srazu," přiznala Stacy.
Marty zdvihla oči od polo vypracovaného úkolu a zašklebila se.
"Vážně si myslíš, že přijde?" popíchla ji.
"Je to potvrzené," přikývla Stacy a složila hlavu do dlaní. "Stace volala Triss, která má všechno na starost, a ta se dušovala, že přijdou úplně všichni."
Stace byla samozvaná vůdkyně jejich party ze střední. Proto musela Stacy přijmou přezdívku, jejíž smysl do dnes úplně nepochopila, aby nevzniklo nedorozumění.
"Nebyla na žádném z předchozích srazů, proč by to letos mělo být jinak?" zeptala se Marty.
"Protože si to hrozně moc přeju!" vzdychla Stacy.
Marty začala ve svém šuplíku hledat pravítko. Když asi po pěti minutách přehrabování nepořádku uspěla, otočila se zpět na svou spolubydlící.
"A v co sakra doufáš, že ti řekne?" nechápala. "Taky tě miluju už od devítky, buďme navždy spolu? Uvědomuješ si, že pravděpodobně byla zamilovaná do Francis a Stace jí ji vzala?"
"To je jen domněnka!" vyjela Stacy.
"Kterou máš potvrzenou ze zdroje jí nejbližšího!" odsekla Marty.
Stacy znovu vzdychla a mávla rukou.
"Nechme to být."
"Souhlas, je to pořád totéž dokolečka."
*****
Stacy byla ze třídního srazu po pěti letech nervóznější než z důležitého pondělního testu. A přesně v takové náladě dorazila i na slezinu s holkami. Už tam seděly Francis i Stace, chyběla jen Sam.
"Ahoj, Kay," pozdravila ji s evidentně strojeným úsměvem Stace.
Fran se také usmála, ovšem podstatně přirozeněji.
"Ahoj," odpověděla.
"Řešíme sraz," zasvětila Fran Stacy do hovoru.
Hurá, řekla si Stacy v duchu, ale na oplátku se na Stace zazubila na znamení toho, jak hrozně důležité jí pochopitelně toto téma připadá.
"Myslíš, že přijde Jessica?" zeptala se Fran Stacy. "Moc bych ji chtěla vidět. Tolik planých pokusů a nic."
Já ji chci vidět víc, řekla si Stacy pro sebe.
"Triss přísahala, že to potvrdila, tak proč by nepřišla?" zeptala se Stace, ale dala svým výrazem jasně najevo, jak fuk jí to ve skutečnosti je.
Francis se na ní nadšeně podívala.
"Vážně?"
"Jo, ale…"
Stace se odmlčela.
"CO?" vyhrkla Stacy neúmyslně.
Stace ji probodla pohledem a odvrátila se. Milovala chvíle, kdy byla středem pozornosti a kdy jen ona věděla to, co chtěli slyšet všichni ostatní. Užívala si to. Po chvíli si usrkla koktejlu a milostivě odpověděla.
"Prý se hodně změnila, nemáme čekat tu starou Jessicu."
"Všichni se snad změnili, ne?" nechápala Francis.
Na to Stace jen pokrčila rameny.
*****
"Nepřijde," špitla Francis tak, aby to slyšela jen Stacy. "Proč se nám vyhýbá, Kay?"
"To já nevím, Frany," povzdychla si Stacy.
Stacy by nikdy nevěřila, že by Jessica nesplnila slovo. To se nikdy nestalo. Předtím sice na srazy nechodila, ale taky to nikdy neslíbila.
"Ahoj, no konečně!" vyhrkla najednou Triss a oči všech se upřeli ke vchodu.
Ve dveřích se zastavil kluk asi v našem věku. Vlasy měl sestřihané na krátko, na tvářích lehké strniště a velice atraktivní postavu. Triss ho objala a přivedla ho k naší třídní. Cestou se pozdravil s kluky ze třídy a s několika holkami, jako by byli staří známý, ale nikdo z nás toho kluka nikdy neviděl.
Triss něco pošeptala třídní a ta se hned vzápětí usmála. Po chvíli i ona příchozího objala.
"Ráda tě vidím," řekla. "Je vidět, že jsi to konečně ty a svědčí ti to."
"Kdo to sakra je?" ulevila si Stace a pohlédla na ostatní, kteří stejně jako my neměli páru.
"Co vlastně teď děláš, Jess?" zeptala se.
"JESS?!" vyhrklo několik hlasů najednou.
"Jake," odpověděl mladík.
Stacy bylo jako by ji někdo polil vodou s ledem a praštil po hlavě zároveň.
"Dělám manažera v chovatelských potřebách," odpověděl Jake, aniž by se jakkoliv nechal vykolejit pohledy ostatních.
Třídní tím byla unešená, ale ostatní jako by je někdo opařil. Ti, co o Jakeovi věděli, nehnuli ani brvou, zbytek na tom byl podstatně hůř. Pak se najednou stalo něco, co nikdo nečekal. Francis vstala a objala Jakea jako starého známého, kterým byl.
"Jsem ráda, že jsi tady," řekla.
"Díky, Frany," usmál se mladík a objetí jí vrátil.
"Jo," odsekla Stace. "Všichni jsme štěstím bez sebe, že jsi konečně kompletní zrůda."
Všichni najednou upřeli pohled na ni. A přes šok většiny přítomných se našlo několik jedinců, kteří dali Stace pokyvováním za pravdu.
"Nebudu tě tu dlouho obtěžovat, neboj se," odvětil Jake.
"To bych prosila!"
Stacy chtěla vykřiknout, aby zmlkla. Aby už konečně držela hubu. Ale nebyla schopná vydat ani hlásku.
"Asi bys měla jít, Stace," řekla Triss a upřela na svou dávnou sokyni pohled.
"Já?" vykřikla Stace. "Ať tahle kreatura zaleze zpátky do nory, ze které vylezla."
"Půjdu," řekl Jake, ale Triss ho zadržela.
"Ty ne," řekla ostře, "ona půjde."
"Jakým právem mě vyhazuješ?" osopil se Stace.
"A jakým vyhazuješ ty jeho?" zeptala se třídní.
V tu chvíli Stace vstala a odkráčela. Spolu s ní Francis, Sam a ne příliš dobrovolně i Stacy. Následně se zvedlo i několik dalších lidí, ale to byla jen hrstka. Ostatní si posedali zpět ke stolu a rozproudila se konverzace.
Stacy se od dveří otočila přes rameno a povzdechla si. Z promluvy zjevně nic nebude.
*****
"Je z ní chlap," řekla Stacy Marty. "Chlap! Chápeš to?!"
Marty pokrčila rameny.
"Celkem jo," odvětila, "asi je konečně sám sebou. Co ovšem nechápu, je tvoje chování, Kay!"
Odmlčela se a zavrtěla hlavou.
"Proč si odešla se Stace?" nechápala. "Proč si se ho nezastala? Pro Krista Pána, vždyť je to přece ten samý člověk, tam uvnitř. Je to pořád člověk, kterého údajně miluješ! Tak proč?!"
"Já nevím!" vyjela Stacy a do očí se jí draly slzy.
Marty ubrala a povzdychla si.
"Bože, Kay."
Pak se z ničeho nic napjala a hrábla po telefonu. Chvíli se namátkově přehrabovala v nalezených informacích, pak vytočila číslo. Než Jake přeříkal celý úvod, který na pracovním telefonu byl jeho povinností, podala Marty telefon Stacy a rty naznačila:
"Koukej se mu omluvit!"
Stacy šokovaně stáhla ruku, ale když se ozvalo mladíkovo třetí haló, které předznamenávalo zavěšení, rychle telefon vzala a odpověděla:
"Tady Stocksová… Stacy."
Jake se zarazil.
"Kay?"
"Ahoj, Jayi," odpověděla stroze, ale dušička jí poskočila radostí, že nezavěsil.
"Poslouchám," řekl.
Stacy se nadechla a zaváhala.
"Kay, promiň, ale já jsem v práci," řekl suše. "Potřebuješ něco?"
"Jde o ten sobotní incident…"
"To mi o tom, že jsem zrůda, musíš volat do práce?!" vyjel už značně podrážděně.
"Je mi to hrozně líto," vyhrkla a v očích i hlase se jí opět objevily slzy.
To Jakea patrně trochu obměkčilo a možná i zaskočilo.
"Vážně?" zeptal se překvapeně.
"Ano," špitla.
Jake si do telefonu povzdychl.
"Koukni, já… Jedu k vám do města pozítří na jednání a na noc budu u rodičů za městem, abych se nemusel vracet po tmě, pokud o to stojíš, rád bych tě pozval na večeři."
Stacy měla nejvyšší pocit blaženosti.
"Moc ráda."
"Výborně, ještě ti ve čtvrtek napíšu podrobnosti, ale vyzvedl bych tě kolem šesté na koleji a klidně tě potom odvezu, kam budeš chtít. Můžu na tohle číslo?"
Stacy se zarazila, ale musela odpovědět.
"Tohle je kamarádky telefon, ale napíšu ti ve zprávě svoje číslo."
Jake se znovu odmlčel.
"Není to nějaký pubertální fór, že ne?" zeptal se a v jeho hlase byl znát odstup.
"Přísahám, že ne."
Slyšela snad Stacy úlevné oddychnutí? Možná ho jen chtěla slyšet.
"Dobře, tak ve čtvrtek."
"Budu se těšit," odpověděla, pak Jake zavěsil a Stacy nevěřila, co se to právě stalo.
*****
Stacy netrpělivě přešlapovala před kolejemi. Slíbil, že přijede přesně v šest. Bylo pět padesát sedm a čas se vlekl jako šnek. Znovu se podívala na hodinky a povzdechla si. Jako by se ručičky zastavily.
Pohlédla na svou cestovní tašku. Byla poloprázdná, protože byla doma před několika dny kvůli srazu a nečekala, že se tam tak brzy vrátí. Táta byl z jejího telefonátu nadšený. Co maminka umřela, hodně se nudil a hledal důvody, proč by měla jezdit domů víc. Jenže ona to nedokázala. Viděla ji všude. Tolik jí chyběla.
Ze zamyšlení ji vytrhlo auto, které zastavilo přímo před ní. Jake vystoupil a sebral ze země její tašku.
"Ahoj, Kay," usmál se a otevřel kufr.
"Ahoj, Jayi."
Když naložil její zavazadlo, všimla si, že je kufr plný psího, kočičího a hlodavčího krmení.
"Bereš si práci domů?" zeptala se.
"To je materiál na tu konferenci," odpověděl. "Jedná se o nový program. Zpracovávané části krmiva jsou kvalitnější, ale jejich využití je… Promiň, přednáším a ani nevím, jestli tě to vůbec zajímá."
"Zajímá," usmála se Stacy, když viděla, s jakým zápalem o své práci mluví.
Fascinovalo jí to.
"V tom případě tě dnes unudím k smrti."
Přistoupil ke dveřím u spolujezdce a otevřel je. Pak se posadil za volant a společně vyjeli k restauraci.
*****
"Moc jsem se bavila," řekla Stacy a unaveně zívla.
Bylo toho na ní dnes více než dost, ale nezažila snad lepší den. Jake mluvil o své práci. Vysvětlil ji, jak vypracoval návrhy na nové složení krmiv, aby zvířatům prospívala a ne jen zajišťovala pouhé přežití, a zároveň nestála majlant.
Pak ji poprosil, aby mluvila o škole a stal se trpělivým posluchačem. Téměř na vše dokázal adekvátně reagovat. A pokud nerozuměl, zeptal se a nechal si danou problematiku vysvětlit.
"Já taky," řekl a z jeho úsměvu poznala, že mluvil upřímně.
"Jayi, já jsem ti moc chtěla celou dobu něco říct…"
Dřív než stihla dokončit větu, vystoupil, obešel auto a otevřel dveře. Pak jí nabídl ruku a pomohl jí vystoupit.
"Projdeme se?"
Byla trochu překvapená, ale přikývla.
"Povídej," vyzval ji jemně.
Až když vyrazil po cestičce k parku u otcova domu, si všimla, že nepustil její ruku. Také vyrazila stejně lehkým krokem a pokusila se jejich prsty proplést. Nezadržel ji.
"Dneska ti to moc sluší," špitnul, když se naklonil k jejímu uchu.
Stacy naskočila husí kůže a nevědomky stiskla Jakeovi ruku.
"Děje se něco?" zeptal se.
Ano! vyhrkla Stacy v duchu. Šílím z tebe!
"Ne," řekla. "Děkuji."
Oba se vzápětí odmlčeli na poměrně dlouhou dobu. Stacy se ohlédla k otcovu domu. Jeho okno v sedmém patře stále svítilo. Čekal na ni.
"Měla bych jít, táta na mě čeká," řekla z ničeho nic.
Hned na to zavřela oči a zavrtěla hlavou nad pitomostí, kterou právě řekla.
"Tak to si mi chtěla říct?" zeptal se Jake.
"Ne, Jayi, promiň, je to ve mně už dlouho a já najednou nevím, jak ti to říct," přiznala se Stacy. "Jsi přeci někdo jiný."
"V tom je problém?" zeptal se. "Ve skutečnosti jsem to ale konečně opravdu já."
Stacy vydechla a zavrtěla hlavou.
"Já vím," špitla. "A je neskutečně úžasné, co všechno máš za sebou a jak to zvládáš."
"To si myslíš?" vyhrkl s ironickým úsměvem. "Ale já to vůbec nezvládám, Stacy! Hormony mě úplně rozházely. Trvalo mi půl roku, než jsem se dokázal trochu srovnat a začal fungovat. Moje bývalá mě opustila, protože nezvládala moje výkyvy nálad a chování. Odhodlal jsem se dokopat na sraz, abych vyzkoušel, jak budou reagovat moji známí. A teď jsem tady s tebou a bojím se ti dát pusu, abych tě nezatáhnul do toho svého chaosu!"
Když domluvil, rychle se otočil a téměř reflexním pohybem si utřel tváře.
"Omlouvám se," řekl a teprve potom se otočil zpět.
Na obličeji nepoznala jedinou změnu, ale oči byly najednou o poznání smutnější. Přistoupila k němu a pohladila ho po tváři.
"Jayi, byla jsem zamilovaná do Jessicy," přiznala, "ale ty jsi všechno, v co jsem nikdy nedoufala. Jsi pozorný, milý, ohleduplný a citlivý. Jsi ke mně upřímný a otevřený. Není se proč omlouvat."
Naklonil se k ní a lehce ji políbil na rty.
"Doprovodím tě domů," špitl.
"A kdy se uvidíme?" zeptala se stejnou hlasitostí.
Jake se zamyslel a pak navrhl zítřejší oběd.
"Nejdeš do práce?" podivila se.
"V rámci prozřetelnosti jsem svou služební cestu prodloužil."
Stacy na něj vykulila oči.
"To jde?"
"Ovšem," přikývl. "Jen dopoledne vyřídím několik schůzek a po poledni si tě tu vyzvednu."
"Slibuješ?" ujistila se.
Přikývl a pak jí odvedl ke vchodu do domu. Cestou ještě v autě vyzvedli Stacyiny věci. Počkal, až vejde dovnitř a teprve potom odjel.
*****
Stacy nemohla dospat a k ránu usnula tak tvrdě, že ji probudilo až sedmé zvonění telefonu.
"Haló?" zvedla svůj mobil a ospale odpověděla.
"Dobré ráno," pozdravil ji mile Jakeův hlas, "už jsem si myslel, že toho všeho lituješ a zapíráš se mi."
"Musíme udělat něco s tvým sebevědomím, miláčku," popíchla ho.
"Pozor, na to oslovení si rychle zvyknu," varoval ji.
"Zvykni si," přikývla.
Odmlčel se a pobaveně se zasmál.
"Dobře," řekl. "Až budeš hotová, čekám před vchodem."
"Hned jsem tam," řekla a vstala."
"Vezmi si něco pohodlného, je nádherně," poradil jí a zavěsil.
Za deset minut už sbíhala schody, protože výtah byl příliš pomalý. Rozrazila dveře, seběhla poslední tři schody a nechala se Jakem políbit.
"Moc ti to sluší," konstatovala, když si pořádně prohlédla jeho oblečení.
Včerejší dobře padnoucí oblek jako by upadl v zapomnění. Jake měl hawaiskou košili s kapsáči pod kolena a k tomu tenisky. Naproti tomu, ona měla jen květované letní šaty a balerínky, takže to bylo vyrovnané.
"No co no," pokrčil rameny Jake. "Dojem už jsem udělal, tak zpátky do vagabunda."
"To se opovaž," pohrozila mu a pak se oba rozesmáli.
Otevřel jí opět dveře u spolujezdce a pak nastoupil na své místo.
"Nemáš strach z výšek, že ne?" zeptal se po chvíli, když se rozjeli pryč z města.
Překvapeně na něj vykulila oči. Pak zavrtěla hlavou a nadzdvihla obočí. Odpověď ale už nedostala. Když dorazili k louce s nafouknutým balonem, vykulila oči ještě o něco víc.
"Jayi, tohle nemůžu přijmout," namítla.
"Musíš, něco pro tebe mám, ale je to v balonu," odvětil.
Stacy zavrtěla hlavou, ale zvědavost už jí začala nahlodávat vůli. Vystoupili z auta a Jake se vydal k balonu. Zvědavost vyhrála a Stacy po chvíli vyrazila za ním. V balonu na ní čekal úžasný piknikový koš plný dobrot a nejkrásnější vyhlídkový let nad městem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 11. září 2018 v 22:07 | Reagovat

máš fajn blog, zvu tě na svůj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama