Ohlédnutí

12. října 2018 v 0:46 | Robin Slyther |  Kecy, blbosti, rýpání
Dnes je tomu tři týdny, co jsem byl naposledy v práci. A, jak prorokoval můj starší bratr, skutečně mi začíná chybět… Je pravdou, že jsem to tam z duše nenáviděl. Každý jednotlivý člověk s "funkcí" byl pro chod firmy zbytečný. Nikdo nedělal to, co měl, všichni se tvářili nesmírně důležitě a buzerovali, jak se jen dalo. OK. Smířil jsem se s tím, že tohle k modernímu pojetí čecháčkovského podnikání asi patří. Jedná se o rodinnou firmu, a když máte v rodině neschopy a anální alpinisty, tak to asi nemůže směřovat jinam než do mezního bodu.
Ale práce to vůbec nebyla špatná. Manuální práci mám rád a tahle nikdy nesklouzla ke stereotypu, což bylo skvělé. Přišel jsem na začátek směny, odešel na jejím konci, během ní si několikrát od srdce zanadával a s čistou hlavou mířil domů. Moji tupí kolegové mi vždy skýtali neomezený zdroj humoru, protože jsem si po čase uvědomil, že opravdu svoje boty nedělají schválně, ale jsou jen tak moc dutí, přestalo mě to štvát a začal jsem se tím upřímně bavit.
Jsem smířený s faktem, že mě dost možná vnímali stejně, či podobně, ale na rozdíl od nich jsem se jejich hovadinama nenechal vykolejit ani vytočit a jel jsem dál podle sebe. A to mi jako zadostiučinění bohatě stačí.
Taky třeba říct, že jsem tam potkal pár opravdu ryzích lidí, o které pravděpodobně časem přijdu, protože takový je život, ale když mi zůstane přátelství byť jen jednoho z nich, jsem šťastlivec.
Přestože jsem tu fabriku nesnášel a chodit tam každý den vyžadovalo neskutečnou porci sebezapření, alespoň jsem věděl, kam patřím. Byl jsem tam jeden z nejlepších (to bylo jednoduché, protože mezi slepými, jednooký králem), vždycky jsem věděl, co dělat a uměl jsem si poradit. Ale teď jsem v koncích. Jasně, možná je brzy to řešit, protože jsem pár dní po operaci a zanedlouho mě čeká další, takže mám minimálně tři měsíce rekonvalescence, než to bude aktuální téma. Jenže potom se chci živit tím, co jsem vystudoval a oni po mně budou chtít, abych aplikoval své vědomosti. Je to velký krok do neznáma. Zkusím ho tedy udělat, co nejistěji…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. října 2018 v 18:43 | Reagovat

Všechno má svůj čas, i nová práce. Je zajímavé, že někdy člověku schází věci, o kterých nikdy nepřemýšlel. Taky jsem teď celá šťastná, že mužů chodit do své práce...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama